Předně je vhodné připomenout, že stávající stavební zákon č. 183/2006 Sb. až do konce roku 2017 byl založen na tom, že soulad záměru s vydanou územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování posuzoval stavební úřad. Novelizací provedenou zákonem č. 225/2017 Sb. bylo zavedeno závazné stanovisko úřadu územního plánování dle ust. § 96b stavebního zákona č. 183/2006 Sb., které bylo pro většinu povolovaných záměrů vyžadováno. Obsahem závazného stanoviska bylo posouzení mj. i perspektivou politiky územního rozvoje.

Nový stavební zákon se „vrací“ k regulaci do 31. 12. 2017 s jistou modifikací. Dle ust. § 193 odst. 1 písm. a) nového stavebního zákona stavební úřad posuzuje, zda je záměr – stavební či nestavební – v souladu s územně plánovací dokumentací, územními opatřeními a vymezením zastavěného území. Nový stavební zákon tedy již nevyžaduje, aby byl zkoumán soulad záměru s politikou územního rozvoje, což mj. reaguje i na stávající praxi, kdy v řadě případů posouzení souladu s politikou územního rozvoje je velmi lakonické a stručné, bez bližšího odůvodnění, to vše navíc za situace, kdy politika územního rozvoje objektivně žádné požadavky na drtivou většinu povolovaných záměrů neobsahuje. V případě územně plánovací dokumentace bude tedy stavební úřad zkoumat soulad s územním rozvojovým plánem (či dílčím územním rozvojovým plánem), zásadami územního rozvoje kraje, územním plánem a regulačním plánem, byly-li vydány.

Kromě tohoto bude nutné zkoumat, zda je záměr souladný s územními opatřeními, jimiž jsou dle ust. § 61 písm. e) nového stavebního zákona územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území. Konečně pak se stavební úřad bude zabývat tím, zda je stavební záměr souladný s vymezením zastavěného území, které je buď součástí územního plánu příslušné obce, nebo je vydáno samostatně, neboť v případě, že obec nemá vydán územní plán, pak je pořizovatel povinen zajistit samostatné vymezení zastavěného území (srov. § 117 nového stavebního zákona).

Ve vztahu k posuzování záměrů s cíli a úkoly územního plánování tak, jak předpokládala i dnešní právní úprava v ust. § 96b stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a předchozí právní úprava, dochází k nejpodstatnější změně. Dle ust. § 193 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona posuzuje stavební úřad, zda je záměr v souladu s: „cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území a s požadavky na ochranu kulturně historických, architektonických a urbanistických hodnot v území, nemá-li obec vydán územní plán.“ Perspektivou cílů a úkolů územního plánování bude záměr posuzován pouze tehdy, když obec nebude mít vydán územní plán. V případě obcí s územním plánem tedy již nebude posuzováno, zda je záměr souladný s cíli a úkoly územního plánování, neboť tyto by měly být – dle východiska tohoto ustanovení – naplněny již vydáním územního plánu.

V současné době se spekuluje o tom, zda může stavební úřad požádat o nějaký akt úřad územního plánování, není-li dána výslovná opora v novém stavebním zákoně. Nepochybně je možné uvažovat o aplikaci ust. § 8 odst. 2 správního řádu, neboť ten obsahuje obecnou zásadu spolupráce mezi správními orgány (tj. stavebním úřadem a úřadem územního plánování). Nicméně výsledný akt úřadu územního plánování – ať již bude nazván jako stanovisko, vyjádření či jakkoliv jinak – není pro stavební úřad ani účastníky řízení závazný. Jednalo by se sice o odborný podklad úřadu územního plánování, avšak jediný, kdo je závazně oprávněn vykládat soulad záměru ve smyslu ust. § 193 odst. 1 písm. a) a písm. b) nového stavebního zákona, je stavební úřad. Stavebnímu úřadu navíc po dobu vydávání takového aktu poběží zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a stavební úřad takový akt nemůže vyžadovat např. po stavebníkovi, jelikož ten není povinen jej zajistit.

Dle dosavadního stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) bylo primárním smyslem institutu autorizovaného inspektora nahrazení stavebního povolení postupem podle § 117 dosavadního stavebního zákona. Zároveň dle dosavadní právní úpravy mají svoji roli i v oblasti kolaudace stavby, neboť stavebník může podle § 122 odst. 6 dosavadního stavebního zákona doložit žádost o vydání kolaudačního souhlasu odborným posudkem (certifikátem) autorizovaného inspektora, přičemž v takovém případě stavební úřad může od závěrečné kontrolní prohlídky stavby upustit a vydat kolaudační souhlas na základě tohoto posudku.

V novém stavebním zákoně (zákoně č. 283/2021 Sb.) je činnost autorizovaných inspektorů primárně upravena v samostatné části osmé. Dle § 276 odst. 1 pak autorizovaný inspektor vydává posudky pro účely kolaudace staveb. Dle § 276 odst. 2 nového stavebního zákona pak autorizovaný inspektor vydává na žádost stavebníka posudek pro účely posouzení souladu projektové dokumentace pro provádění stavby s dokumentací pro povolení stavby a s jejími změnami a s požadavky na výstavbu, popřípadě s technickými předpisy a technickými normami. Nový stavební zákon tedy nepočítá s tím, že by autorizovaní inspektoři mohli nahrazovat povolení stavebního úřadu či jiný obdobný akt vydávaný ve formě rozhodnutí. Taktéž lze zmínit i jeho případnou expertní roli ve smyslu § 284 odst. 7 nového stavebního zákona na základě výzvy stavebního úřadu (a na náklad stavebního úřadu).

Ve vztahu ke kolaudaci nadále platí, že v případě, že je posudek autorizovaného inspektora předložen, je podle § 234 odst. 2 nového stavebního zákona na stavebním úřadu, zda závěrečnou kontrolní prohlídku stavby provede nebo nikoliv a spolehne se na posudek zpracovaný autorizovaným inspektorem. Jedná se o fakultativní podklad, kterým stavební úřad není bez dalšího vázán. Stavební úřad je nadále vázán zásadou materiální pravdy dle § 3 správního řádu, tedy je povinen zjistit skutečný stav věci v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí.

Dotaz směřuje k přechodným ustanovením nového stavebního zákona (zákona č. 283/2021 Sb.). Výchozím ustanovením je v případě stavebního řádu ustanovení § 330.

Dle ustanovení § 330 odst. 1 nového stavebního zákona platí: „Řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.“ Toto ustanovení je pak nutné interpretovat v souladu s přechodným ustanovením dle ustanovení § 334a nového stavebního zákona, které upravovalo přechodné období aplikovatelnosti nového stavebního zákona.

Každopádně, je-li řízení vedeno podle dosavadního stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.), pak je nutné i ve vztahu k dotčeným orgánům aplikovat ustanovení § 330 odst. 1 nového stavebního zákona. Závazné stanovisko orgánu územního plánování bylo vydáváno za podmínek dle ustanovení § 96b dosavadního stavebního zákona.

V případě orgánů územního plánování pak tento obecný princip potvrdila novelizace nového stavebního zákona provedená zákonem č. 465/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Do ustanovení § 330 odst. 9 byla vložena nová věta: „V řízeních o opravných prostředcích, jakož i při dalších postupech souvisejících s přezkumem správnosti a zákonnosti nebo změnou závazného stanoviska orgánu územního plánování podle § 96b zákona č. 183/2006 Sb. se postupuje podle dosavadních právních předpisů.“

Orgán územního plánování v řízeních, která jsou vedena podle dosavadního stavebního zákona, je povinen vydat závazné stanovisko ve smyslu ustanovení § 96b dosavadního stavebního zákona s tím, že s takovým závazným stanoviskem bude i v odvolacím řízení či v přezkumném řízení nakládáno podle dosavadní právní úpravy obsažené v dosavadním stavebním zákoně.

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), v ust. § 334a nového stavebního zákona upravuje tzv. přechodné období. Přechodné období pro účely oblasti územního plánování a pro účely záměrů ve smyslu nového stavebního zákona je stanoveno od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024.

Odlišný režim je upraven pro vyhrazené stavby ve smyslu přílohy č. 3 nového stavebního zákona, stavby s nimi související a stavby s nimi tvořící soubor staveb, kde se postupuje již podle nového stavebního zákona od 1. 1. 2024 s tím, že se nepoužijí ustanovení nového stavebního zákona, která regulují zjednodušeně řečeno digitalizaci (tj. ust. § 172, ust. 173, ust. § 185 odst. 3 písm. c) a část sedmá nového stavebního zákona).

Nebude-li se tedy jednat o žádost související s vyhrazenou stavbou ve smyslu přílohy č. 3 nového stavebního zákona, pak se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Bude-li tedy podána žádost např. o územní řízení, stavební povolení, společné územní a stavební řízení atd., pak se bude postupovat podle dosavadních právních předpisů, tj. zejména zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů do 31. 12. 2023 (dále jen „starý stavební zákon“), a jeho prováděcích právních předpisů. Takto se bude postupovat i po 1. 7. 2024, tedy bude se dokončovat podle dosavadní právní úpravy. Jedinou výjimku tvoří ustanovení nového stavebního zákona, která podle ust. § 335 písm. a), písm. b) a písm. c) nového stavebního zákona nabyla účinnosti do 31. 12. 2023.

Bude-li podána vadná žádost, bude stavební úřad postupovat dle jemu dobře známému procesnímu režimu jako dnes, tj. nebude-li připojena vůbec žádná dokumentace, nebo nebude-li zpracována projektantem, pak se taková žádost nebude projednávat a usnesením dojde k zastavení řízení (viz např. ust. § 86 odst. 4, § 94l odst. 5, § 110 odst. 4 starého stavebního zákona). Nebude-li se jednat o takovou závažnou vadu, pak stavební úřad je povinen dle příslušných ustanovení starého stavebního zákona vyzvat žadatele (stavebníka) k odstranění vad jeho žádosti a přerušit řízení.

Je vhodné zdůraznit, že procesní režim se týká též dotčených orgánů, a tedy bude-li např. nutné zajistit závazné stanovisko úřadu územního plánování ve smyslu ust. § 96b starého stavebního zákona, i po 1. 7. 2024 bude tedy dotčený orgán povinen takové závazné stanovisko vydat a bude přezkoumáváno podle dosavadní právní úpravy (viz příslušná ustanovení starého stavebního zákona).

Lze tedy uzavřít, že nejedná-li se o vyhrazenou stavbu (či stavbu související či tvořící s ní soubor staveb), žádosti podané do 30. 6. 2024 včetně budou vyřizovány podle dosavadní právní úpravy, tj. starého stavebního zákona. 

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) skutečně dopadá i na změnu příslušnosti. Nový stavební zákon předpokládá, že působnost obecních stavebních úřadů budou vykonávat všechny obecní úřady obcí s rozšířenou působností (tzv. „trojky“) a dále pak vybrané pověřené obecní úřady (tzv. „dvojky“) a obecní úřady (tzv. „jedničky“) s tím, že působnost vybraných pověřených obecních úřadů a obecních úřadů stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou.

Nezřídka kdy bude docházet k tomu, že předmětem povolení záměru bude soubor staveb. Např. v případě rodinného domu se bude jednat o rodinný dům samotný a též např. související čistírna odpadních vod, studna či veřejně přístupná účelová komunikace apod.

Zde došlo k výkladovým střetům, neboť dle ust. § 37 odst. 3 nového stavebního zákona, což je společné ustanovení pro výklad působnosti, platí, že v případě souboru staveb se příslušnost stavebního úřadu k vydání povolení záměru řídí příslušností k povolení záměru stavby hlavní souboru staveb, což by znamenalo, že příslušným k vydáním takového povolení by byl kterýkoliv obecní stavební úřad, tedy i tzv. jedničky a dvojky.

Naproti tomu z ust. § 34a odst. 2 nového stavebního zákona, ve znění platném ke dni zodpovězení tohoto dotazu,  vyplývá, že působnost stavebního úřadu ve věcech záměru silnice II. a III. třídy, místní komunikace, veřejně přístupné účelové komunikace, technické infrastruktury, která je součástí distribuční soustavy v elektroenergetice nebo plynárenství, a vodního díla, u něhož nevykonává působnost stavebního úřadu krajský stavební úřad, včetně staveb tvořících s nimi soubor staveb, vykonává obecní stavební úřad obce s rozšířenou působností, tj. tzv. trojky.

Uvedená ustanovení jsou do značné míry v kontrapozici, neboť je otázkou jejich specialita a obecnost, přičemž Ministerstvo pro místní rozvoj se již dnes kloní k závěru, že účelem regulace má být to, aby v případě souboru staveb, v němž je jako vedlejší stavba kterákoliv ze staveb uvedených v ust. § 34a odst. 2 nového stavebního zákona, byla výlučně dána působnost obecního stavebního úřadu obce s rozšířenou působností.

Spornost výkladu pak odstraňuje novelizace zákona o Státním fondu podpory investic, která mění i nový stavební zákon a mj. výslovně vylučuje v případě obecních stavebních úřadů a souboru staveb aplikaci ust. § 37 odst. 3 nového stavebního zákona, tedy jednoznačně se působnost bude určovat dle názoru MMR. Bude-li tedy umisťován stavební záměr sestávající ze souboru staveb, přičemž u stavby hlavní je dána příslušnost jedničky či dvojky, avšak vedlejší stavba bude stavbou uvedenou v ust. § 34a odst. 2 nového stavebního zákona (záměr silnice II. a III. třídy, místní komunikace, veřejně přístupná účelová komunikace, technická infrastruktura, která je součástí distribuční soustavy v elektroenergetice nebo plynárenství a vodní dílo, u něhož není dána působnost krajského stavebního úřadu), pak bude takový záměr povolován výlučně trojkou.

Je pravdou, že tento stav povede mj. k tomu, že stavební úřady na jedničkách a dvojkách se budou muset koordinovat s trojkami – a trojky samozřejmě s jedničkami a dvojkami – neboť to, zda např. rodinný dům bude povolován na jedničce či dvojce, bude odvislé od toho, zda např. studna jako vodní dílo bude součástí záměru, nebo bude povolována samostatně. Koordinace bude nezbytná pro to, aby obecní stavební úřady vzájemně věděly, co je v dané lokalitě povolováno a co bylo povoleno. Nový stavební zákon ovšem tuto koordinaci blíže neupravuje, bude nutné vycházet z obecné zásady spolupráce mezi správními orgány dle ust. § 8 odst. 2 správního řádu.

Závěrem je vhodné doplnit, že novelizace zákona o Státním fondu podporu investic mění též to, že v případě povolení bytového domu bude dána výlučná působnost obecních stavebních úřadů obcí s rozšířenou působností. Jedná se o podstatnou změnu, neboť nový stavební zákon až do této novelizace počítal s tím, že i jedničky a dvojky budou povolovat právě i bytové domy.