Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) upravuje institut veřejnoprávních smluv v ustanovení § 130 a násl. Tyto smlouvy jsou upraveny jako veřejnoprávní. Lze předpokládat, že bylo úmyslem obou stran uzavřít plánovací smlouvu podle nového stavebního zákona, tedy jako veřejnoprávní, a to s ohledem na sjednaný závazek a období uzavření této smlouvy (tj. po 1. 7. 2024).

Dle ust. § 131 odst. 1 písm. d) nového stavebního zákona může být jedním ze závazků sjednaných v plánovací smlouvě mj. to, že: „po dobu trvání plánovací smlouvy nebude ve správních nebo soudních řízeních týkajících se povolení záměru uplatňovat návrhy, vyjádření a opravné prostředky, které by byly v rozporu s obsahem uzavřené plánovací smlouvy.“

Jedná se tedy perspektivou nového stavebního zákona o přípustný závazek obce. Je však nutné se zabývat tím, jaký má tento závazek dopad na příslušné řízení o povolení záměru.

Dle ust. § 190 odst. 2 in fine nového stavebního zákona platí, že: „Stavební úřad dále nepřihlíží k námitkám účastníka řízení, které jsou v rozporu s uzavřenou plánovací smlouvou, jejíž smluvní stranou je tento účastník řízení.“ V odvolacím řízení pak podle ustanovení § 226 odst. 2 nového stavebního zákona platí: „Odvolací správní orgán nepřihlíží k odvolacím námitkám, které mohl odvolatel uplatnit dříve. Odvolací správní orgán dále nepřihlíží k části obsahu odvolání, které bylo podáno odvolatelem, který je stranou plánovací smlouvy, pokud je obsah odvolání v rozporu s tím, k čemu se odvolatel v plánovací smlouvě zavázal.“

S ohledem na shora uvedené se nabízí tedy otázka, zda lze podané námitky považovat za přípustné, nebo nepřípustné (obdobně by tomu bylo v případě posuzování přípustnosti odvolání). Pokud je záměr odlišný od záměru, který byl sjednán v plánovací smlouvě, patrně nebudou námitky ani případné odvolání obce v rozporu s uzavřenou plánovací smlouvu, která se týkala jiného stavebního záměru. V takovém případě by stavební úřad měl k takovým námitkám standardně přihlížet a odvolací orgán by měl obsah odvolání taktéž zohlednit a nekonstatovat jeho nepřípustnost.

Samozřejmě bude záležet na tom, zda skutečně bylo v rámci plánovací smlouvy dostatečně určitě a jednoznačně konstatováno, že je spjata s určitým konkrétním záměrem. To je věcí individuálního posouzení uzavřené plánovací smlouvy. Obecně však lze očekávat, že plánovací smlouva bude zpravidla spjata s určitým konkrétním stavebním záměrem.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) je v souladu s ustanovením § 334a plně aplikovatelný od 1. 7. 2024. Pro aplikaci dosavadního stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.) by bylo nutné mít přechodné ustanovení, které by připouštělo, že je možné stavby realizované podle dosavadního stavebního zákona uvádět v užívání – ve formě kolaudačního souhlasu či kolaudačního rozhodnutí – podle dosavadního stavebního zákona.

V oblasti stavebního řádu, kam patří i problematika užívání staveb, tato přechodná ustanovení představuje primárně ustanovení § 330 nového stavebního zákona.

Z žádného přechodného ustanovení nového stavebního zákona nevyplývá, že by bylo možné obecně po 1. 7. 2024 zahajovat řízení podle dosavadního stavebního zákona; lze pouze dokončovat zahájená řízení a postupy.

Pozn. - vzhledem k tomu, že se zahájená správní řízení dokončí podle dosavadní právní úpravy, bude se podle dosavadního stavebního zákona postupovat ještě poměrně dlouho (např. se budou vydávat závazná stanoviska úřadů územního plánování dle ustanovení § 96b dosavadního stavebního zákona apod.).

Byla-li podána žádost o kolaudační souhlas na formuláři dle dosavadního stavebního zákona až v červenci 2024, je nutné ji posoudit podle jejího obsahu (mj. v souladu s ustanovením § 37 odst. 1 správního řádu) a řízení vést podle nového stavebního zákona, když kolaudační řízení je upraveno ustanoveními § 230 a násl. nového stavebního zákona.

Ačkoliv je tedy ze strany žadatele žádáno o kolaudační souhlas, který nový stavební zákon nezná, neboť užívání bude dle nového stavebního zákona povolováno pouze kolaudačním rozhodnutím, je zjevné, že žadatel žádá o povolení k užívání dokončené stavby – tj. o kolaudační rozhodnutí dle nového stavebního zákona.

Je tedy nutné vyzvat k odstranění vad žádosti (vadný formulář) a vyžadovat splnění podmínek podle nového stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) vymezuje drobné stavby ve své příloze č. 1, na kterou výslovně odkazuje ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) nového stavebního zákona.

V této souvislosti je vhodné upozornit na to, že podle ustanovení § 171 nového stavebního zákona drobné stavby nevyžadují povolení. Vzhledem k tomu, že se drobné stavby nepovolují, taktéž se drobné stavby dle ustanovení § 230 nového stavebního zákona nekolaudují. Ustanovení § 230 odst. 4 nového stavebního zákona výslovně uvádí, že drobnou stavbu lze užívat jen k účelu, ke kterému je určena svým charakterem.

Zásadní je pak ustanovení § 73 odst. 2 věta druhá nového stavebního zákona, která výslovně stanoví, že drobné stavby lze realizovat pouze v souladu s územně plánovací dokumentací. Je tedy jednoznačně stanoveno, že drobné stavby musí být v souladu mj. s územním plánem vaší obce.

Dle ustanovení § 250 odst. 1 písm. h) nového stavebního zákona pak platí: „Stavební úřad nařídí stavebníkovi nebo vlastníkovi stavby odstranit stavbu, pokud je prováděna nebo byla provedena v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací.“ Jedná se tedy o důvod, pro které je stavební úřad povinen vést řízení o nařízení odstranění stavby, tedy řízení z moci úřední.

Ze strany vaší obce lze tedy zvážit podání podnětu podle ustanovení § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu příslušnému stavebnímu úřadu. V rámci podnětu lze doporučit v souladu s ustanovením § 42 správního řádu, abyste požádal o informaci, jak bylo s takovým podnětem naloženo. Na základě takového podnětu by mělo být ze strany stavebního úřadu zahájeno řízení z moci úřední o nařízení odstranění stavby.

Jak dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.), tak i nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) vychází z principu, že obec nemá povinnost mít územní plán. Nadále tedy obce nemusí mít územní plán, nechtějí-li.

Podle ustanovení § 117 odst. 1 nového stavebního zákona platí: „Není-li vydán územní plán, pořizovatel zajistí bezodkladně v souladu s § 116 odst. 1 až 3 zpracování návrhu vymezení zastavěného území.“ Z tohoto důvodu tedy platí, že pokud nemá obec územní plán, je nezbytné, aby jí bylo samostatným postupem podle nového stavebního zákona vymezeno zastavěné území.

Přechodné ustanovení § 325 nového stavebního zákona pak řeší situace, pokud obec nemá územní plán. V takovém případě je nejpozději do 2 let ode dne účinnosti nového stavebního zákona úřad územního plánování povinen pořídit a vydat vymezení zastavěného území postupem podle nového stavebního zákona. Výjimku tvoří situace, kdy obec před nabytím účinnosti nového stavebního zákona již stihla rozhodnout o pořízení územního plánu.

Do doby, než úřad územního plánování vymezí zastavěné území nebo než bude vydán územní plán, se ve smyslu ustanovení § 325 odst. 2 nového stavebního zákona považuje za zastavěné území intravilán. I na území takových obcí tedy bude možné za určitých podmínek povolovat záměry.

Ustanovení § 193 odst. 1 písm. a) a písm. b) nového stavebního zákona se shora uvedeným počítá, když stanoví:

„Stavební úřad posuzuje, zda je záměr v souladu s:

a) územně plánovací dokumentací, územními opatřeními a vymezením zastavěného území,

b) cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území a s požadavky na ochranu kulturně historických, architektonických a urbanistických hodnot v území, nemá-li obec vydán územní plán,“

V řešené věci tedy stavební úřad vyjde z vymezení zastavěného území, pokud již bylo pořízeno. Pokud nikoliv, vyjde se z intravilánu, a to i tehdy, pokud obec pořizuje nový územní plán. Současně posoudí záměr perspektivou požadavků podle ustanovení § 193 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) upravuje stavební kontrolu realizovanou podle kontrolního řádu v ustanovení § 291 a násl. nového stavebního zákona.

Podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), je pověření ke kontrole zásadní dokument. Podle ustanovení § 4 odst. 3 kontrolního řádu platí, že pověření ke kontrole může mít dvě formy:

• písemné pověření k jednotlivé kontrole,
• průkaz, stanoví-li tak jiný právní předpis.

Dle ustanovení § 292 odst. 5 nového stavebního zákona pak platí, že pověření ke kontrole podle nového stavebního zákona lze vydat i ve formě průkazu, přičemž jeho forma je pak upravena v Příloze č. 16 vyhlášky č. 149/2024 Sb., o provedení některých ustanovení stavebního zákona.

Je vhodné poznamenat, že průkaz ke stavební kontrole podle kontrolního řádu lze využít i jako průkaz k prokázání totožnosti úředníka stavebního úřadu v případě kontrolní prohlídky stavby dle ustanovení § 227 odst. 2 nového stavebního zákona (ve spojení s ustanovení § 292 odst. 5 nového stavebního zákona, který se použije obdobně).

Občanský průkaz k prokázání totožnosti úředníka stavebního úřadu bude relevantní tedy za předpokladu, že úředník nemá vystavený průkaz ve smyslu citované právní úpravy. V takovém případě bude úředník – jako kontrolující osoba či člen kontrolní skupiny – mít k dispozici pouze písemné pověření o kontrole, přičemž to, zda se jedná skutečně o pověřenou osobu nelze jinak než průkazem totožnosti (např. občanským průkazem) prokázat. Kontrolující orgán je přitom povinen prokázat se kontrolované osobě.

Závěrem lze doporučit vyhotovení průkazů, neboť tento postup značně sníží administrativní zátěž příslušného stavebního úřadu, jelikož nebude nutné vyhotovovat vždy ad hoc pověření ke kontrole a postačí právě průkaz s náležitostmi dle citované právní úpravy.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) upravuje zrychlené řízení v ustanovení § 212. Dle ustanovení § 212 nového stavebního zákona jsou stanoveny kumulativně podmínky, za nichž lze institut zrychleného řízení využít. Tyto podmínky lze shrnout následovně:

• stavebník o vydání povolení stavby nebo zařízení jako první úkon v řízení požádá;
• obec, na jejímž území má být stavba nebo zařízení uskutečněna, má vydán územní plán;
• nejde o záměr EIA;
• nejde o záměr vyžadující povolení výjimky nebo stanovení odchylného postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny;
• stavba splňuje požadavky uvedené v § 193;
• stavebník doložil souhlasy všech účastníků řízení se záměrem, vyznačené na situačním výkresu dokumentace.

Z předmětného ustanovení vyplývá jednoznačně, zrychlené řízení se týká staveb nebo zařízení, přičemž stavba je definována v ustanovení § 4 a ustanovení § 7 nového stavebního zákona. Nicméně v případě dělení nebo scelení pozemků se jedná o tzv. nestavební záměr.

Institut zrychleného řízení tedy v případě povolení dělení nebo scelení pozemků využít nelze.

Nicméně jisté „urychlení“ v případě povolení dělení nebo scelení pozemků představuje úprava obsažená v ustanovení § 217 odst. 2 nového stavebního zákona, dle něhož platí: „Není-li třeba stanovit podmínky pro dělení nebo scelení pozemků, je vydání povolení dělení nebo scelení pozemků prvním úkonem stavebního úřadu v řízení.“

Podle ustanovení § 216 odst. 3 nového stavebního zákona lze dále platí: „Vydání povolení dělení nebo scelení pozemků je prvním úkonem stavebního úřadu v řízení, pokud jsou podmínky pro dělení nebo scelení pozemků dány územním plánem, regulačním plánem nebo rozhodnutím podle jiného právního předpisu. Povolení dělení nebo scelování pozemků se nevydává, pokud je dělení nebo scelování schváleno pozemkovými úpravami.“.

V případě dělení nebo scelení pozemků lze tedy – při splnění zákonných podmínek – vydat povolení jako první úkon v řízení, což nezanedbatelně celý postup vydání povolení o dělení nebo scelení pozemků urychlí.