Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), skutečně obsahuje podrobnější úpravu platnosti povolení vydaných stavebním úřadem oproti dosavadní právní úpravě.

V případě platnosti povolení je vhodné poznamenat, že je nutné aplikovat princip obecnosti a speciality, neboť nový stavební zákon upravuje obecně povolení záměru (stavebního i nestavebního) v ust. §§ 182 až 200. Následně pak pro některé záměry stanoví platnost odlišně či specificky. Je tedy nutné vždy aplikovat příslušné ustanovení nového stavebního zákona s tím, že pokud příslušný díl či oddíl nového stavebního zákona neobsahuje speciální právní úpravu, je nutné aplikovat obecně zejména ust. § 198 nového stavebního zákona.

Obecně dle nového stavebního zákona platí, že povolení má platnost 2 roky ode dne nabytí právní moci povolení, což je obecné východisko, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech dobu delší, která ovšem nesmí překročit 5 let. Z tohoto ustanovení mj. vyplývá, že hodlá-li stavební úřad stanovit delší lhůtu platnosti, musí tak výslovně uvést ve výrokové části rozhodnutí a tuto odchylku odůvodnit.

Nový stavební zákon současně výslovně stanoví, že bylo-li provádění záměru zahájeno v době jeho platnosti, prodlužuje se doba platnosti na 10 let ode dne právní moci povolení a/nebo rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení. Dojde-li tedy k zahájení provádění záměru v době jeho platnosti, stanovuje se maximální doba platnosti povolení na 10 let. Toto je podstatný posun od dosavadní právní úpravy, neboť ta byla založena na tom, že bylo-li zahájeno, pak platnost povolení nezanikne.

Je vhodné poznamenat i to, že režim vyhrazených staveb je odlišný, neboť dle ust. § 198 odst. 2 věta druhá nového stavebního zákona se v případě vyhrazených staveb, včetně staveb souvisejících, aplikuje dosavadní režim, tedy bylo-li provádění záměru zahájeno v době jeho platnosti, tato platnost nezaniká a zákon nestanoví maximální dobu platnosti povolení na 10 let.

Platnost povolení může být ve všech případech prodloužena na základě žádosti stavebníka podané přede dnem uplynutí platnosti, a to i opakovaně. Nicméně ve všech případech může dojít k prodloužení maximálně vždy o další dva roky s tím, že platnost povolení nezanikne do doby, než bude o žádosti o prodloužení pravomocně rozhodnuto. Takto lze samozřejmě prodloužit i maximální dobu 10 let v případech, bylo-li provádění záměru zahájeno v době platnosti povolení.

V řízení o prodloužení platnosti stavební úřad zkoumá, zda nedošlo ke změně podmínek, za kterých bylo povolení vydáno. Je vhodné poznamenat, že nový stavební zákon připouští prodloužení platnosti povolení rozhodnutím vydaným jako první úkon v řízení tehdy, dojde-li k závěru, že od vydání povolení nedošlo k takové změně podmínek, která by vyžadovala doplnění podkladů. I toto ovšem bude muset stavební úřad ve vydaném rozhodnutí odůvodnit.

Je vhodné doplnit, že v případě povolení dělení nebo scelování pozemků dle ust. § 217 odst. 4 nového stavebního zákona je platnost stanovena na dobu neurčitou. V případě opatření obecné povahy (a v případě rozhodnutí o stanovení ochranného pásma) může stavební úřad stanovit dobu platnosti přímo v opatření obecné povahy (či v rozhodnutí). Neučiní-li tak, platí opatření obecné povahy o stanovení ochranného pásma (či rozhodnutí) po dobu trvání stavby nebo zařízení, k jehož ochraně bylo stanoveno.

Částečně odlišný režim má pak rámcové povolení podle ust. § 221 nového stavebního zákona, jelikož v případě rámcového povolení jeho platnost nezaniká, pokud je v době jeho platnosti vydáno povolení záměru.

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“) neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by se vztahovalo speciálně k problematice řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavy. Současně je vhodné zdůraznit, že nový stavební zákon má jinou koncepci v oblasti odstraňování a dodatečného povolování nepovolených staveb.

Stávající stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stávající stavební zákon“), upravuje postup v ust. § 129, z něhož vyplývá, že nejprve stavební úřad zahájí řízení z moci úřední, tj. řízení o odstranění stavby, přičemž toto řízení je v souladu s ust. § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení hlavnímu účastníkovi, tj. povinnému v řízení o nařízení odstranění stavby. Následně má povinný (stavebník, případně vlastník) právo do 30 dnů ode dne zahájení řízení o odstranění stavby požádat o dodatečné povolení stavby s tím, že v takovém případě stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Zároveň stávající stavební zákon výslovně stanoví, že je-li žádost o dodatečné povolení podána dříve, než bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, pak se má za to, že žádost byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Zde se tedy jedná o dvě vzájemně provázaná řízení a řízení o dodatečném povolení stavby nelze vést bez toho, aniž by bylo zahájeno řízení o odstranění stavby (tj. řízení z moci úřední).

Nový stavební zákon předpokládá, že stavební úřad zahájí řízení z moci úřední o odstranění nepovolené stavby s tím, že současně poučí povinného o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby s tím, že nebude-li tato žádost v této lhůtě podána, nebude možné stavbu dodatečně povolit. Řízení o dodatečném povolení stavby je součástí řízení o nařízení odstranění stavby, přičemž toto jedno řízení buď skončí tak, že dojde k dodatečnému povolení stavby, nařízení odstranění nepovolené stavby, případně k zastavení řízení (typicky z procesních důvodů).

K vlastnímu dotazu je pak vhodné zejména zdůraznit, že pro to, aby bylo možné postupovat podle stávajícího stavebního zákona, je nutné, aby bylo ještě v přechodném období do 30. 6. 2024 (ve smyslu ust. § 334a nového stavebního zákona) zahájeno řízení o odstranění stavby. Samotné podání žádosti na stavební úřad označené jako „žádost o dodatečné povolení stavby“ neznamená, že by bylo řízení o dodatečném povolení stavby vedeno podle stávajícího stavebního zákona. S ohledem na shora uvedenou provázanost právní úpravy, která je nastavena tak, že řízení o dodatečném povolení stavby dle stávajícího stavebního zákona lze zahájit nejdříve ke dni, kdy je zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby (viz úprava, která řeší to, co se děje, je-li žádost o dodatečné povolení stavby podána před zahájením řízení o odstranění stavby), pro to, aby bylo možné vést řízení o dodatečném povolení stavby podle dosavadních právních předpisů, musí být nejpozději 30. 6. 2024 zahájeno řízení o odstranění stavby ve smyslu ust. § 129 stávajícího stavebního zákona ve spojení s ust. § 46 správního řádu. Nebude-li tomu tak, stavebnímu úřadu nezbude než vést dodatečné povolení dle nového stavebního zákona, i když podání označené jako „žádost o dodatečné povolení stavby“ bude podána před 30. 6. 2024.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) upravuje rámcové povolení v ustanovení § 221 a násl. Rámcové povolení lze vydat pouze v zákonem stanovených případech.

Dle ustanovení § 221 odst. 1 nového stavebního zákona stavební úřad vydá na žádost stavebníka rámcové povolení v těchto případech:

a) v případě staveb jaderného zařízení a staveb souvisejících, nacházejících se uvnitř i vně areálu jaderného zařízení,

b) u záměrů v působnosti jiného stavebního úřadu.

Působnost jiných stavebních úřadů - Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti v případě taxativně vymezených staveb - blíže vymezuje § 35 nového stavebního zákona.

Je vhodné poznamenat, že příslušným k vydání rámcového povolení v případě záměrů dle písm. a) je Dopravní a energetický stavební úřad [srov. ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) nového stavebního zákona] a v případě záměrů dle písm. b) je to krajský stavební úřad [srov. ustanovení § 34 písm. b) nového stavebního zákona]. Rámcové povolení tedy nebude vydáváno obecními stavebními úřady.

Rámcové povolení samo o sobě neumožňuje realizaci povolovaného záměru. Je-li vydáno rámcové povolení, pak je nutné záměr ještě „dopovolit“ v řízení o povolení záměru, k jehož vedení je příslušný jiný stavební úřad v případech dle písm. b) a Dopravní a energetický stavební úřad v případech dle písm. a). V případě záměrů dle písm. a) může Dopravní a energetický stavební úřad povolit záměr i bez předchozího rámcového povolení.

Je vhodné zdůraznit, že odlišný režim platí na území vojenských újezdů, kde se rámcové povolení nevydává. Stejně tak v případě záměrů, které se nacházejí v areálech dokončených staveb a nepřekračují stávající prostorové parametry, zejména výškovou hladinu stávajících staveb nebo odstupové vzdálenosti od hranic pozemků a sousedních staveb, lze povolit záměr i bez předchozího rámcového povolení.

Rozsah rámcového povolení a též jeho obsah následně stanoví ustanovení § 222 a § 223 nového stavebního zákona.

Podle § 169 odst. 5 dosavadního stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) bylo umožněno žadateli, aby si vybral, zda žádost o povolení výjimky z požadavků na výstavbu podá samostatně, nebo bude podána žádost o povolení výjimky společně s žádostí o územní rozhodnutí, stavební povolení či v rámci jiného řízení podle stavebního zákona, které s příslušným řízením souvisí a se kterým by řízení o povolení výjimky bylo stavebním úřadem spojeno. V praxi to tedy nezřídka kdy žadatelé řešili tak, že nejprve požádali o povolení výjimky a pakliže jim je výjimka povolena, následně přistoupili k vlastní žádosti o povolení záměru.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) tuto koncepci a možnost volby žadatele (stavebníka) nepřebírá. Dle § 228 nového stavebního zákona totiž platí:

„(1) Je-li k povolení záměru nezbytná výjimka z požadavků na výstavbu, rozhoduje o výjimce stavební úřad v řízení o povolení záměru.

(2) Žádost o výjimku z požadavků na výstavbu je součástí žádosti o povolení záměru a obsahuje uvedení, o jakou výjimku se žádá, a její odůvodnění.“

Nový stavební zákon tedy vylučuje, aby žádost o povolení výjimky byla projednána samostatně. Taková žádost musí být vždy součástí žádosti o povolení záměru, přičemž s tímto řešením počítají i formuláře v rámci vyhlášky č. 149/2024 Sb., o provedení některých ustanovení stavebního zákona (viz např. Příloha č. 3, kde je stanoven formulář pro povolení stavby).

Podal-li stavebník samostatně žádost o povolení výjimky z požadavků na odstupové vzdálenosti podle nového stavebního zákona, aniž by podal žádost o povolení záměru, stavební úřad není oprávněn takovou žádost projednávat a rozhodovat o ní. V takovém případě se jedná o žádost zjevně právně nepřípustnou (§ 228 nového stavebního zákona toto řešení vylučuje), tudíž by stavební úřad měl řízení o takové žádosti zastavit postupem podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Nový stavební zákon (č. 283/2021 Sb.) stanovuje poměrně přísné podmínky pro dodatečné povolení stavby. Podmínky pro dodatečné povolení stavby jsou následující:

• prokáže-li povinný splnění podmínek podle ust. § 193 nového stavebního zákona;
• stavba nevyžaduje rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů podle jiného právního předpisu;
• stavba nevyžaduje povolení výjimky z požadavků na výstavbu, a
• povinný uhradil ve stanovené lhůtě pokutu za přestupek podle tohoto zákona spočívající v tom, že provedl stavbu bez povolení nebo v rozporu s ním, byla-li uložena.

Současně podle ustanovení § 256 odst. 2 nového stavebního zákona platí: „Vyžaduje-li stavba pouze výjimku z požadavků na umisťování staveb a stavebník doloží stavebnímu úřadu souhlas účastníků řízení, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být povolením výjimky přímo dotčeno, považuje se podmínka podle odstavce 1 písm. b) za splněnou. Ustanovení § 187 odst. 2 až 4 se použije obdobně.“

Z citované právní úpravy vyplývá, že v řízení o dodatečném povolení stavby, které je dle ustanovení § 255 odst. 4 nového stavebního zákona součástí řízení o nařízení odstranění stavby, nelze žádnou výjimku z požadavků na výstavbu povolovat. Nelze tedy uvažovat o tom, že by stavební úřad vyměřoval správní poplatek za povolení výjimky v rámci dodatečného povolení stavby.

Ustanovení § 256 odst. 2 nového stavebního zákona totiž stanoví právní fikci (užívá výraz „považuje se“) s tím, že pakliže jsou splněny uvedené podmínky, považuje se podmínka, že záměr nevyžaduje povolení výjimky z požadavků na výstavbu, za splněnou. Těmito podmínky jsou:

• stavba vyžaduje pouze výjimku z požadavků na umisťování staveb, a
• stavebník doloží stavebnímu úřadu souhlas účastníků řízení, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být povolením výjimky přímo dotčeno.

Např. lze uvést nesplnění požadavku na umisťování staveb podle ust. § 11 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Podle ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky č. 146/2024 Sb. platí, že: „Umístěním stavby nesmí být znemožněna budoucí zástavba sousedního pozemku nebo ohrožena stávající zástavba sousedního pozemku. Stavba musí být umístěna minimálně 2 m od hranice pozemku vyjma pozemku veřejného prostranství.“ Bude-li stavba umístěna blíže než 2 m od hranice pozemku a předloží-li stavebník souhlas vlastníka sousedního pozemku (případně i osob oprávněných z jiného věcného práva) ve formě ustanovení § 187 nového stavebního zákona, považuje se podmínka dle ustanovení § 256 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona za splněnou.

Pakliže by tedy v této souvislosti stavební úřad požadoval úhradu správního poplatku za povolení výjimky z požadavků na výstavbu, jednalo by se o správní poplatek vybraný bez právního důvodu.