Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), obsahuje k prováděcím právním předpisům přechodné ust. § 332a, které se aplikuje pouze k prováděcím předpisům dle ust. § 152 nového stavebního zákona, tj. ve vztahu k požadavkům na výstavbu.

Původní nový stavební zákon žádné takové přechodné ustanovení neobsahoval. Toto přechodné ustanovení bylo doplněno novelizací nového stavebního zákona provedenou zákonem č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další související zákony.

Podle ust. § 332a nového stavebního zákona přitom platí: „Do doby vydání prováděcích právních předpisů podle § 152 tohoto zákona, nejpozději však do 1. července 2027, se postupuje podle prováděcích právních předpisů k provedení § 194 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném ke dni předcházejícímu jejich zrušení tímto zákonem. Části prováděcích právních předpisů podle věty první, které jsou v rozporu s tímto zákonem, se nepoužijí.“

Do doby vydání vyhlášky o požadavcích na výstavbu ve smyslu ust. § 152 nového stavebního zákona, nejpozději však do 1. 7. 2027, bude možné aplikovat dosavadní prováděcí právní předpisy, tedy např. vyhlášku č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, vyhlášku č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „pražské stavební předpisy“) atd.

Je vhodné ovšem upozornit na to, že se nepoužijí ta ustanovení výše uvedených prováděcích právních předpisů, která jsou v rozporu s novým stavebním zákonem. Příkladmo je možné odkázat na vymezení definice rodinného domu, která je obsažena v ust. § 2 písm. a) bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb. či v ust. § 2 písm. u) bod 2. pražských stavebních předpisů, přičemž zmíněné definice jsou ovšem rozporné s vymezením pojmu rodinného domu dle ust. § 13 písm. c) nového stavebního zákona. V takovém případě by se tedy aplikovala vyhláška č. 501/2006 Sb. či pražské stavební předpisy, avšak s tím, že by se nepoužila definice rodinného domu dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. či pražských stavebních předpisů a použila by se definice rodinného domu dle nového stavebního zákona.

V případě ostatních prováděcích právních předpisů není žádné přechodné ustanovení stanoveno, byť např. ve vztahu k dokumentacím a projektovým dokumentacím obsahuje nový stavební zákon ust. § 329, které připouští využití projektových dokumentací dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“), a to jako součást žádostí podaných do 30. 6. 2027.

Žadatel o povolení záměru po 1. 7. 2024 tedy bude mít ve své podstatě na výběr, zda využije dokumentaci podle starého stavebního zákona ve smyslu ust. § 329 nového stavebního zákona, nebo si nechá zpracovat dokumentaci podle nového stavebního zákona s tím, že nebude-li vydán prováděcí právní předpis k dokumentacím, pak bude muset taková dokumentace naplnit pouze požadavky vyplývající výslovně z nového stavebního zákona – zejména z ust. § 158 nového stavebního zákona.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) upravuje rámcové povolení v ustanovení § 221 a násl. Rámcové povolení lze vydat pouze v zákonem stanovených případech.

Dle ustanovení § 221 odst. 1 nového stavebního zákona stavební úřad vydá na žádost stavebníka rámcové povolení v těchto případech:

a) v případě staveb jaderného zařízení a staveb souvisejících, nacházejících se uvnitř i vně areálu jaderného zařízení,

b) u záměrů v působnosti jiného stavebního úřadu.

Působnost jiných stavebních úřadů - Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti v případě taxativně vymezených staveb - blíže vymezuje § 35 nového stavebního zákona.

Je vhodné poznamenat, že příslušným k vydání rámcového povolení v případě záměrů dle písm. a) je Dopravní a energetický stavební úřad [srov. ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) nového stavebního zákona] a v případě záměrů dle písm. b) je to krajský stavební úřad [srov. ustanovení § 34 písm. b) nového stavebního zákona]. Rámcové povolení tedy nebude vydáváno obecními stavebními úřady.

Rámcové povolení samo o sobě neumožňuje realizaci povolovaného záměru. Je-li vydáno rámcové povolení, pak je nutné záměr ještě „dopovolit“ v řízení o povolení záměru, k jehož vedení je příslušný jiný stavební úřad v případech dle písm. b) a Dopravní a energetický stavební úřad v případech dle písm. a). V případě záměrů dle písm. a) může Dopravní a energetický stavební úřad povolit záměr i bez předchozího rámcového povolení.

Je vhodné zdůraznit, že odlišný režim platí na území vojenských újezdů, kde se rámcové povolení nevydává. Stejně tak v případě záměrů, které se nacházejí v areálech dokončených staveb a nepřekračují stávající prostorové parametry, zejména výškovou hladinu stávajících staveb nebo odstupové vzdálenosti od hranic pozemků a sousedních staveb, lze povolit záměr i bez předchozího rámcového povolení.

Rozsah rámcového povolení a též jeho obsah následně stanoví ustanovení § 222 a § 223 nového stavebního zákona.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) představuje oproti dosavadnímu stavebnímu zákonu (zákonu č. 183/2006 Sb.) podstatnou změnu.

Dle dosavadního stavebního zákona - při reflexi relevantní judikatury správních soudů - platilo, že v případě dělení nebo scelování pozemků nebylo možné využít k zajištění přístupu na veřejnou komunikaci institutu jiného věcného práva. Vždy bylo nutné pozemky dělit či scelovat tak, aby veškeré pozemky dotčené tímto nestavebním záměrem měly přímé napojení na veřejnou komunikaci.

Nový stavební zákon v ustanovení § 216 odst. 2 výslovně stanoví: „K žádosti o povolení dělení nebo scelení pozemků se namísto projektové dokumentace přikládá celková situace v měřítku katastrální mapy, včetně parcelních čísel, se zakreslením požadovaného dělení nebo scelení pozemků s vyznačením přímého přístupu z veřejné komunikace ke všem pozemkům, nebo přes pozemek nebo stavbu stejného vlastníka, anebo na základě jiného věcného práva k cizímu pozemku nebo stavbě.“

Jednou z variant je právě zajištění tzv. nepřímého přístupu s využitím institutu jiného věcného práva k cizímu pozemku nebo stavbě. Věcná práva k nemovitým věcem - tedy i pozemkům a stavbám - jsou evidována v katastru nemovitostí. Zde je tedy možné ověřit, zda takové jiné věcné právo zajišťující přístup na veřejnou komunikaci existuje, nebo nikoliv.

V případě, že bude podána žádost o dělení nebo scelení pozemku a nebude-li jiné věcné právo existovat ke dni rozhodnutí stavebního úřadu, nelze považovat požadavek stavebního zákona za splněný.

Pozemky a stavby jsou přitom věci evidované ve veřejném seznamu, jímž je v tomto případě katastr nemovitostí. V souladu s úpravou obsaženou v občanském zákoníku (viz ustanovení § 1262 a ustanovení § 1305 občanského zákoníku) takové jiné právo vznikne primárně zápisem do katastru nemovitostí. Občanský zákoník počítá i se vznikem takového práva na základě jiných právních skutečností (např. vydržením či z rozhodnutí správního orgánu či soudu) s tím, že se v katastru nemovitostí následně takové právo pouze „zaeviduje“.

Dotaz směřuje k tomu, zda je možné považovat uzavřenou smlouvu o zřízení věcného břemene za dostatečné naplnění podmínky dle ustanovení § 216 odst. 2 nového stavebního zákona. Do doby zápisu tohoto věcného břemene do katastru nemovitostí nelze považovat ve smyslu citované právní úpravy obsažené v občanském zákoníku toto právo za vzniklé (vzniká vkladem). Je tedy nutné trvat na tom, aby takové jiné věcné právo bylo do katastru nemovitostí pravomocně vloženo nejpozději ke dni rozhodnutí stavebního úřadu. Ani případné probíhající řízení o vkladu jiného věcného práva do katastru nemovitostí by nebylo dostatečné, jelikož není jisté, že vkladové řízení skončí pravomocným povolením vkladu.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) sice upravuje institut zrychleného řízení, avšak neupravuje fikci povolení záměru. Nový stavební zákon pouze – obdobně, jak činil dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) – upravuje pouze fikci aktu dotčeného orgánu (není-li zákonem vyloučena) v ustanovení § 178 odst. 3, dle něhož platí: „Nevydá-li dotčený orgán vyjádření nebo závazné stanovisko ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek.“ Fiktivní rozhodnutí, resp. povolení, není součástí nového stavebního zákona v žádném z dosud schválených znění.

Zrychlené řízení navazuje na dnešní právní úpravu tzv. zjednodušených postupů podle dosavadního stavebního zákona. Podstatou zrychleného řízení upraveného v ustanovení § 212 nového stavebního zákona je to, že povolení stavby nebo zařízení může být vydáno jako první úkon stavebního úřadu v řízení za kumulativního naplnění následujících podmínek:

1. stavebník o vydání rozhodnutí ve zrychleném řízení požádal;
2. obec, na jejímž území má být stavba nebo zařízení uskutečněna, má vydán územní plán;
3. nejde o záměr EIA;
4. nejde o záměr vyžadující povolení výjimky nebo stanovení odchylného postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny;
5. splňuje požadavky kladené na záměry podle § 193 nového stavebního zákona;
6. stavebník doložil souhlasy všech účastníků řízení se záměrem, vyznačené na situačním výkresu dokumentace.

Jsou-li splněny všechny shora uvedené podmínky, pak dojde k vydání povolení ve zrychleném řízení jako první úkon v řízení (tzn. účastníci řízení se o zahájení nevyrozumívají, neumožňuje se jim uplatnit námitky apod.). Současně s oznámením účastníkům řízení podle nového stavebního zákona (dle počtu účastníků např. individuálním doručením) se povolení vydané ve zrychleném řízení zveřejňuje také na úřední desce příslušného stavebního úřadu po dobu 15 dnů ode dne vydání.

Závěrem je vhodné poznamenat, že nebudou-li kumulativně splněny všechny shora uvedené podmínky, pak stavební úřad postupuje tak, jako kdyby byla podána žádost o povolení záměru (bez požadavku na zrychlené řízení).

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), skutečně obsahuje podrobnější úpravu platnosti povolení vydaných stavebním úřadem oproti dosavadní právní úpravě.

V případě platnosti povolení je vhodné poznamenat, že je nutné aplikovat princip obecnosti a speciality, neboť nový stavební zákon upravuje obecně povolení záměru (stavebního i nestavebního) v ust. §§ 182 až 200. Následně pak pro některé záměry stanoví platnost odlišně či specificky. Je tedy nutné vždy aplikovat příslušné ustanovení nového stavebního zákona s tím, že pokud příslušný díl či oddíl nového stavebního zákona neobsahuje speciální právní úpravu, je nutné aplikovat obecně zejména ust. § 198 nového stavebního zákona.

Obecně dle nového stavebního zákona platí, že povolení má platnost 2 roky ode dne nabytí právní moci povolení, což je obecné východisko, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech dobu delší, která ovšem nesmí překročit 5 let. Z tohoto ustanovení mj. vyplývá, že hodlá-li stavební úřad stanovit delší lhůtu platnosti, musí tak výslovně uvést ve výrokové části rozhodnutí a tuto odchylku odůvodnit.

Nový stavební zákon současně výslovně stanoví, že bylo-li provádění záměru zahájeno v době jeho platnosti, prodlužuje se doba platnosti na 10 let ode dne právní moci povolení a/nebo rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení. Dojde-li tedy k zahájení provádění záměru v době jeho platnosti, stanovuje se maximální doba platnosti povolení na 10 let. Toto je podstatný posun od dosavadní právní úpravy, neboť ta byla založena na tom, že bylo-li zahájeno, pak platnost povolení nezanikne.

Je vhodné poznamenat i to, že režim vyhrazených staveb je odlišný, neboť dle ust. § 198 odst. 2 věta druhá nového stavebního zákona se v případě vyhrazených staveb, včetně staveb souvisejících, aplikuje dosavadní režim, tedy bylo-li provádění záměru zahájeno v době jeho platnosti, tato platnost nezaniká a zákon nestanoví maximální dobu platnosti povolení na 10 let.

Platnost povolení může být ve všech případech prodloužena na základě žádosti stavebníka podané přede dnem uplynutí platnosti, a to i opakovaně. Nicméně ve všech případech může dojít k prodloužení maximálně vždy o další dva roky s tím, že platnost povolení nezanikne do doby, než bude o žádosti o prodloužení pravomocně rozhodnuto. Takto lze samozřejmě prodloužit i maximální dobu 10 let v případech, bylo-li provádění záměru zahájeno v době platnosti povolení.

V řízení o prodloužení platnosti stavební úřad zkoumá, zda nedošlo ke změně podmínek, za kterých bylo povolení vydáno. Je vhodné poznamenat, že nový stavební zákon připouští prodloužení platnosti povolení rozhodnutím vydaným jako první úkon v řízení tehdy, dojde-li k závěru, že od vydání povolení nedošlo k takové změně podmínek, která by vyžadovala doplnění podkladů. I toto ovšem bude muset stavební úřad ve vydaném rozhodnutí odůvodnit.

Je vhodné doplnit, že v případě povolení dělení nebo scelování pozemků dle ust. § 217 odst. 4 nového stavebního zákona je platnost stanovena na dobu neurčitou. V případě opatření obecné povahy (a v případě rozhodnutí o stanovení ochranného pásma) může stavební úřad stanovit dobu platnosti přímo v opatření obecné povahy (či v rozhodnutí). Neučiní-li tak, platí opatření obecné povahy o stanovení ochranného pásma (či rozhodnutí) po dobu trvání stavby nebo zařízení, k jehož ochraně bylo stanoveno.

Částečně odlišný režim má pak rámcové povolení podle ust. § 221 nového stavebního zákona, jelikož v případě rámcového povolení jeho platnost nezaniká, pokud je v době jeho platnosti vydáno povolení záměru.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) upravuje souhlas vlastníka v ustanovení § 187. Je-li stavebníkem vlastník pozemku nebo stavby, na nichž má být záměr uskutečněn, nebo je-li oprávněn k realizaci záměru z práva stavby nebo ze služebnosti, není třeba souhlas vlastníka řešit, neboť takovou skutečnost ověří stavební úřad z katastru nemovitostí (není-li stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, lze dle § 187 odst. 1 nového stavebního zákona doložit čestné prohlášení).

Pakliže stavebník nemá právní titul tak, jak je předpokládáno shora, a není-li pro získání potřebných práv stanoven zákonem účel vyvlastnění, musí stavebník předložit souhlas vlastníka pozemku či stavby. Obsahové náležitosti pak stanoví § 187 odst. 3 nového stavebního zákona.

Podrobnější úpravu oproti dosavadnímu stavebnímu zákonu (zákon č. 183/2006 Sb.) pak nový stavební zákon stanoví ve vztahu k problematice zpětvzetí souhlasu a upravuje též to, kdo a za jakých podmínek uděluje tento souhlas v případě podílového spoluvlastnictví a bytového spoluvlastnictví.

Stavebník doloží souhlas vlastníka, který je zapsán v katastru nemovitostí ke dni podání žádosti. Nový stavebník zákon reaguje na dosavadní nežádoucí praxi zpětvzetí těchto souhlasů tak, že souhlas vlastníka pozemku nebo stavby nelze vzít zpět po podání žádosti o povolení záměru. Nicméně pro to, aby stavebník neměl „bianco“ souhlas bez jakýchkoliv limitací, nový stavební zákon stanoví, že dojde-li po podání žádosti k podstatné změně záměru, je možné záměr povolit pouze tehdy, doloží-li stavebník souhlas s upraveným záměrem. Samozřejmě bude vždy na individuálním posouzení toho, co je podstatná změna záměru, což vždy bude muset posoudit stavební úřad, jelikož ten buď bude nový souhlas vlastníka s upraveným záměrem vyžadovat, nebo nebude.

Ve vztahu k podílovému spoluvlastnictví nový stavební zákon výslovně stanoví, že pro povolení záměru postačuje souhlas dvoutřetinové většiny všech spoluvlastníků podle výše jejich podílů. Tímto samozřejmě není nahrazen soukromoprávní souhlas pro realizaci stavby, avšak pro účely povolení záměru bude takový souhlas dvoutřetinové většiny všech co do výše podílů dostatečný.

Nový stavební zákon pak upravuje odchylně též případ bytového spoluvlastnictví, neboť v takovém případě postačí pouze souhlas společenství vlastníků jednotek a pokud společenství vlastníků jednotek nevzniklo, pak postačí souhlas správce.

Nový stavební zákon, tedy zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), skutečně člení stavby do čtyř kategorií. V ust. § 5 odst. 2 je pak uvedeno, že stavby jsou drobné (uvedené v Příloze č. 1 nového stavebního zákona), jednoduché (uvedené v Příloze č. 2 nového stavebního zákona), vyhrazené (uvedené v Příloze č. 3 nového stavebního zákona) a pak stavby ostatní, jimiž jsou všechny ostatní nezařaditelné do žádné z tří kategorií.

Dle ustanovení § 212 nového stavebního zákona jsou stanoveny kumulativně podmínky, za nichž lze institut zrychleného řízení využít. Tyto podmínky lze shrnout následovně:

• stavebník o vydání povolení stavby nebo zařízení jako první úkon v řízení požádá;
• obec, na jejímž území má být stavba nebo zařízení uskutečněna, má vydán územní plán;
• nejde o záměr EIA;
• nejde o záměr vyžadující povolení výjimky nebo stanovení odchylného postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny;
• stavba splňuje požadavky uvedené v § 193;
• stavebník doložil souhlasy všech účastníků řízení se záměrem, vyznačené na situačním výkresu dokumentace.

Z citované právní úpravy je jednoznačné, že ji lze aplikovat na jakoukoli kategorii stavby, přičemž o stavbu ostatní se bude jednat patrně i relativně často, neboť není vyloučeno, aby např. bytový dům, což je stavba ostatní, byla povolena ve zrychleném řízení. Stejně tak v případě garáží, které překročí parametry jednoduché stavby (srov. odst. 1 písm. c) Přílohy č. 2 nového stavebního zákona), se bude jednat o ostatní stavbu.

Celkově jsou ovšem vyloučeny záměry EIA, které ustanovení § 4 odst. 2 nového stavebního zákona definuje jako takový záměr, který podléhá posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.

Závěrem je vhodné upozornit na to, že povolení vydané ve zrychleném řízení dle ustanovení § 212 odst. 2 nového stavebního zákona stavební úřad zveřejní na úřední desce po dobu 15 dnů ode dne jeho vydání.