Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), skutečně obsahuje podrobnější úpravu platnosti povolení vydaných stavebním úřadem oproti dosavadní právní úpravě.

V případě platnosti povolení je vhodné poznamenat, že je nutné aplikovat princip obecnosti a speciality, neboť nový stavební zákon upravuje obecně povolení záměru (stavebního i nestavebního) v ust. §§ 182 až 200. Následně pak pro některé záměry stanoví platnost odlišně či specificky. Je tedy nutné vždy aplikovat příslušné ustanovení nového stavebního zákona s tím, že pokud příslušný díl či oddíl nového stavebního zákona neobsahuje speciální právní úpravu, je nutné aplikovat obecně zejména ust. § 198 nového stavebního zákona.

Obecně dle nového stavebního zákona platí, že povolení má platnost 2 roky ode dne nabytí právní moci povolení, což je obecné východisko, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech dobu delší, která ovšem nesmí překročit 5 let. Z tohoto ustanovení mj. vyplývá, že hodlá-li stavební úřad stanovit delší lhůtu platnosti, musí tak výslovně uvést ve výrokové části rozhodnutí a tuto odchylku odůvodnit.

Nový stavební zákon současně výslovně stanoví, že bylo-li provádění záměru zahájeno v době jeho platnosti, prodlužuje se doba platnosti na 10 let ode dne právní moci povolení a/nebo rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení. Dojde-li tedy k zahájení provádění záměru v době jeho platnosti, stanovuje se maximální doba platnosti povolení na 10 let. Toto je podstatný posun od dosavadní právní úpravy, neboť ta byla založena na tom, že bylo-li zahájeno, pak platnost povolení nezanikne.

Je vhodné poznamenat i to, že režim vyhrazených staveb je odlišný, neboť dle ust. § 198 odst. 2 věta druhá nového stavebního zákona se v případě vyhrazených staveb, včetně staveb souvisejících, aplikuje dosavadní režim, tedy bylo-li provádění záměru zahájeno v době jeho platnosti, tato platnost nezaniká a zákon nestanoví maximální dobu platnosti povolení na 10 let.

Platnost povolení může být ve všech případech prodloužena na základě žádosti stavebníka podané přede dnem uplynutí platnosti, a to i opakovaně. Nicméně ve všech případech může dojít k prodloužení maximálně vždy o další dva roky s tím, že platnost povolení nezanikne do doby, než bude o žádosti o prodloužení pravomocně rozhodnuto. Takto lze samozřejmě prodloužit i maximální dobu 10 let v případech, bylo-li provádění záměru zahájeno v době platnosti povolení.

V řízení o prodloužení platnosti stavební úřad zkoumá, zda nedošlo ke změně podmínek, za kterých bylo povolení vydáno. Je vhodné poznamenat, že nový stavební zákon připouští prodloužení platnosti povolení rozhodnutím vydaným jako první úkon v řízení tehdy, dojde-li k závěru, že od vydání povolení nedošlo k takové změně podmínek, která by vyžadovala doplnění podkladů. I toto ovšem bude muset stavební úřad ve vydaném rozhodnutí odůvodnit.

Je vhodné doplnit, že v případě povolení dělení nebo scelování pozemků dle ust. § 217 odst. 4 nového stavebního zákona je platnost stanovena na dobu neurčitou. V případě opatření obecné povahy (a v případě rozhodnutí o stanovení ochranného pásma) může stavební úřad stanovit dobu platnosti přímo v opatření obecné povahy (či v rozhodnutí). Neučiní-li tak, platí opatření obecné povahy o stanovení ochranného pásma (či rozhodnutí) po dobu trvání stavby nebo zařízení, k jehož ochraně bylo stanoveno.

Částečně odlišný režim má pak rámcové povolení podle ust. § 221 nového stavebního zákona, jelikož v případě rámcového povolení jeho platnost nezaniká, pokud je v době jeho platnosti vydáno povolení záměru.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.), obsahuje poměrně rozsáhlá přechodná ustanovení k problematice územního plánování.

Obecně platí, že územní plány vydané podle dosavadních právních předpisů, tj. jak podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb., tak i podle stavebního zákona č. 50/1976 Sb., se považují za územní plány podle nového stavebního zákona.

Nicméně v případě těchto „starých“ územních plánů i nový stavební zákon omezuje jejich platnost. Dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) omezoval platnost starých územních plánů schválených podle zákona č. 50/1976 Sb., přičemž postupně tato lhůta byla prodlužována až do 31. 12. 2022.

Nový stavební zákon nicméně od počátku obsahuje ust. § 322 odst. 1, které stanoví: „Územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územní plán obce a regulační plán, schválené přede dnem 1. ledna 2007, pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti nové územně plánovací dokumentace, která je nahrazuje, nejpozději však 31. prosince 2028. Obecně závazné vyhlášky, jimiž byla vymezena závazná část této územně plánovací dokumentace, se považují za opatření obecné povahy, které je závazné pro navazující územně plánovací dokumentaci a pro rozhodování v území. Části územně plánovací dokumentace schválené přede dnem 1. ledna 2007, které nemohou být podle tohoto zákona její součástí, se nepoužijí.“

Pokud tedy máte starý územní plán vydaný podle zákona č. 50/1976 Sb., nemusíte se obávat o to, že by od 1. 7. 2024 došlo k jeho zániku. Nicméně nejpozději od 1. 1. 2029 nebude tento územní plán platit. Do té doby jej můžete nahradit územním plánem podle nového stavebního zákona (nezapočali-li jste pořizování nového územního plánu podle stávajícího stavebního zákona).

Ve vztahu ke změnám je vhodné pro úplnost doplnit, že zde je omezena možnost, do kdy lze změnu vydat, a to do 31. 12. 2028 ve smyslu ust. § 322 odst. 3 nového stavebního zákona.

Současně nový stavební zákon v ust. § 322 odst. 2 výslovně stanoví, že zastupitelstvo obce může opatřením obecné povahy ukončit platnost takového starého územního plánu vydaného podle zákona č. 50/1976 Sb.

Není tedy nutné se ničeho obávat, nový stavební zákon má dostatečně dlouhou dobu na pořízení nového územního plánu, avšak nebude-li tento nový územní plán vydán do 31. 12. 2028, dosavadní územní plán vydaný podle zákona č. 50/1976 Sb. pozbude své platnosti na konci roku 2028.

Dle dosavadního stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.) proti návrhu územního plánu, resp. návrhu změny územního plánu, mohla taxativně vymezená skupina osob podat námitky, každý mohl uplatnit své připomínky ve lhůtě 7 dnů ode dne veřejného projednání. Osobami kvalifikovanými k podání námitek byli vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem, oprávněný investor a zástupce veřejnosti.

Náležitosti námitek vyplývaly mj. z dosavadního stavebního zákona (pořád se jedná o podání ve smyslu správního řádu, tudíž bylo nutné obsáhnout i obecné náležitosti podání). Po uplatnění námitek a připomínek došlo ze strany pořizovatele ve spolupráci s určeným zastupitelem k přípravě návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vypořádání připomínek.

Dle ustanovení § 97 odst. 4 nového stavebního zákona (zákona č. 283/2021 Sb.) nelze proti návrhu územně plánovací dokumentace, tedy ani návrhu územního plánu a návrhu jeho změny, podávat námitky. Lze tedy vůči návrhu územně plánovací dokumentace uplatnit připomínky, které může uplatnit každý do 15 dnů ode dne veřejného projednání. Ustanovení § 97 odst. 2 nového stavebního zákona pak stanoví, že připomínka kromě obecných náležitostí podle správního řádu musí obsahovat též odůvodnění a vymezení území dotčeného připomínkou.

I v případě připomínek podle nového stavebního zákona platí obecná právní úprava obsažená ve správním řádu, že se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu, nikoliv podle toho, jak je označeno (dle ustanovení § 37 odst. 1 věta druhá správního řádu platí: „Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.“)

V naznačeném případě platí, že splnilo-li podání podatele obsahové náležitosti námitek dle dosavadního stavebního zákona, pak nepochybně naplňuje požadavky na obsahové náležitosti připomínek podle nového stavebního zákona. Za situace, kdy nový stavební zákon vylučuje možnost podat námitky ve smyslu části šesté správního řádu proti návrhu opatření obecné povahy, je nezbytné takové podání vyhodnotit jako připomínky ve smyslu nového stavebního zákona a též s ním tímto způsobem naložit a vypořádat.

Územní plán podle dosavadního stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.) byl založen na principu, že žádná obec nebyla povinna územní plán mít. Jednalo se o fakultativní územně plánovací dokumentaci.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) na tomto principu nic nemění. Nadále tedy obec, která nemá územní plán, jej nemusí mít ani podle nového stavebního zákona (viz i ustanovení § 81 odst. 1 nového stavebního zákona).

Ustanovení § 322 odst. 2 nového stavebního zákona dokonce připouští, aby zastupitelstvo obce opatřením obecné povahy ukončilo platnost územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územního plánu obce a regulačního plánu, schválených přede dnem 1. ledna 2007, tedy aby ukončilo platnost územního plánu vydaného před dosavadním stavebním zákonem.

Nicméně v případě obce, která nemá územní plán a ani dosud nerozhodla o jeho pořízení, nový stavební zákon ukládá v ustanovení § 325 odst. 1 nového stavebního zákona povinnost úřadu územního plánování, aby pořídil a vydal vymezení zastavěného území podle nového stavebního zákona (viz ustanovení § 117 a násl. nového stavebního zákona), a to do dvou let ode dne nabytí účinnosti nového stavebního zákona. V případě, že by obec postupovala podle ustanovení § 322 odst. 2 nového stavebního zákona, tj. ukončila platnost starého územního plánu vydaného před dosavadním stavebním zákonem, bude podle ustanovení § 325 odst. 4 nového stavebního zákona vymezení zastavěného území dle takové dokumentace posouzeno úřadem územního plánování a případně aktualizováno postupem podle nového stavebního zákona. V případě, že obec již měla vymezeno zastavěné území podle dosavadního stavebního zákona, úřad územního plánování podle ustanovení § 325 odst. 4 nového stavebního zákona vyhodnotí a případně jej aktualizuje podle nového stavebního zákona.

Nadále tedy obec může zůstat bez územního plánu, avšak s tím, že jí bude vymezeno zastavěné území samostatným postupem (viz shora).