Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.), obsahuje poměrně rozsáhlá přechodná ustanovení k problematice územního plánování.

Obecně platí, že územní plány vydané podle dosavadních právních předpisů, tj. jak podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb., tak i podle stavebního zákona č. 50/1976 Sb., se považují za územní plány podle nového stavebního zákona.

Nicméně v případě těchto „starých“ územních plánů i nový stavební zákon omezuje jejich platnost. Dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) omezoval platnost starých územních plánů schválených podle zákona č. 50/1976 Sb., přičemž postupně tato lhůta byla prodlužována až do 31. 12. 2022.

Nový stavební zákon nicméně od počátku obsahuje ust. § 322 odst. 1, které stanoví: „Územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územní plán obce a regulační plán, schválené přede dnem 1. ledna 2007, pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti nové územně plánovací dokumentace, která je nahrazuje, nejpozději však 31. prosince 2028. Obecně závazné vyhlášky, jimiž byla vymezena závazná část této územně plánovací dokumentace, se považují za opatření obecné povahy, které je závazné pro navazující územně plánovací dokumentaci a pro rozhodování v území. Části územně plánovací dokumentace schválené přede dnem 1. ledna 2007, které nemohou být podle tohoto zákona její součástí, se nepoužijí.“

Pokud tedy máte starý územní plán vydaný podle zákona č. 50/1976 Sb., nemusíte se obávat o to, že by od 1. 7. 2024 došlo k jeho zániku. Nicméně nejpozději od 1. 1. 2029 nebude tento územní plán platit. Do té doby jej můžete nahradit územním plánem podle nového stavebního zákona (nezapočali-li jste pořizování nového územního plánu podle stávajícího stavebního zákona).

Ve vztahu ke změnám je vhodné pro úplnost doplnit, že zde je omezena možnost, do kdy lze změnu vydat, a to do 31. 12. 2028 ve smyslu ust. § 322 odst. 3 nového stavebního zákona.

Současně nový stavební zákon v ust. § 322 odst. 2 výslovně stanoví, že zastupitelstvo obce může opatřením obecné povahy ukončit platnost takového starého územního plánu vydaného podle zákona č. 50/1976 Sb.

Není tedy nutné se ničeho obávat, nový stavební zákon má dostatečně dlouhou dobu na pořízení nového územního plánu, avšak nebude-li tento nový územní plán vydán do 31. 12. 2028, dosavadní územní plán vydaný podle zákona č. 50/1976 Sb. pozbude své platnosti na konci roku 2028.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) upravuje zrychlené řízení v ustanovení § 212. Dle ustanovení § 212 nového stavebního zákona jsou stanoveny kumulativně podmínky, za nichž lze institut zrychleného řízení využít. Tyto podmínky lze shrnout následovně:

• stavebník o vydání povolení stavby nebo zařízení jako první úkon v řízení požádá;
• obec, na jejímž území má být stavba nebo zařízení uskutečněna, má vydán územní plán;
• nejde o záměr EIA;
• nejde o záměr vyžadující povolení výjimky nebo stanovení odchylného postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny;
• stavba splňuje požadavky uvedené v § 193;
• stavebník doložil souhlasy všech účastníků řízení se záměrem, vyznačené na situačním výkresu dokumentace.

Z předmětného ustanovení vyplývá jednoznačně, zrychlené řízení se týká staveb nebo zařízení, přičemž stavba je definována v ustanovení § 4 a ustanovení § 7 nového stavebního zákona. Nicméně v případě dělení nebo scelení pozemků se jedná o tzv. nestavební záměr.

Institut zrychleného řízení tedy v případě povolení dělení nebo scelení pozemků využít nelze.

Nicméně jisté „urychlení“ v případě povolení dělení nebo scelení pozemků představuje úprava obsažená v ustanovení § 217 odst. 2 nového stavebního zákona, dle něhož platí: „Není-li třeba stanovit podmínky pro dělení nebo scelení pozemků, je vydání povolení dělení nebo scelení pozemků prvním úkonem stavebního úřadu v řízení.“

Podle ustanovení § 216 odst. 3 nového stavebního zákona lze dále platí: „Vydání povolení dělení nebo scelení pozemků je prvním úkonem stavebního úřadu v řízení, pokud jsou podmínky pro dělení nebo scelení pozemků dány územním plánem, regulačním plánem nebo rozhodnutím podle jiného právního předpisu. Povolení dělení nebo scelování pozemků se nevydává, pokud je dělení nebo scelování schváleno pozemkovými úpravami.“.

V případě dělení nebo scelení pozemků lze tedy – při splnění zákonných podmínek – vydat povolení jako první úkon v řízení, což nezanedbatelně celý postup vydání povolení o dělení nebo scelení pozemků urychlí.

Předně je vhodné připomenout, že stávající stavební zákon č. 183/2006 Sb. až do konce roku 2017 byl založen na tom, že soulad záměru s vydanou územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování posuzoval stavební úřad. Novelizací provedenou zákonem č. 225/2017 Sb. bylo zavedeno závazné stanovisko úřadu územního plánování dle ust. § 96b stavebního zákona č. 183/2006 Sb., které bylo pro většinu povolovaných záměrů vyžadováno. Obsahem závazného stanoviska bylo posouzení mj. i perspektivou politiky územního rozvoje.

Nový stavební zákon se „vrací“ k regulaci do 31. 12. 2017 s jistou modifikací. Dle ust. § 193 odst. 1 písm. a) nového stavebního zákona stavební úřad posuzuje, zda je záměr – stavební či nestavební – v souladu s územně plánovací dokumentací, územními opatřeními a vymezením zastavěného území. Nový stavební zákon tedy již nevyžaduje, aby byl zkoumán soulad záměru s politikou územního rozvoje, což mj. reaguje i na stávající praxi, kdy v řadě případů posouzení souladu s politikou územního rozvoje je velmi lakonické a stručné, bez bližšího odůvodnění, to vše navíc za situace, kdy politika územního rozvoje objektivně žádné požadavky na drtivou většinu povolovaných záměrů neobsahuje. V případě územně plánovací dokumentace bude tedy stavební úřad zkoumat soulad s územním rozvojovým plánem (či dílčím územním rozvojovým plánem), zásadami územního rozvoje kraje, územním plánem a regulačním plánem, byly-li vydány.

Kromě tohoto bude nutné zkoumat, zda je záměr souladný s územními opatřeními, jimiž jsou dle ust. § 61 písm. e) nového stavebního zákona územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území. Konečně pak se stavební úřad bude zabývat tím, zda je stavební záměr souladný s vymezením zastavěného území, které je buď součástí územního plánu příslušné obce, nebo je vydáno samostatně, neboť v případě, že obec nemá vydán územní plán, pak je pořizovatel povinen zajistit samostatné vymezení zastavěného území (srov. § 117 nového stavebního zákona).

Ve vztahu k posuzování záměrů s cíli a úkoly územního plánování tak, jak předpokládala i dnešní právní úprava v ust. § 96b stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a předchozí právní úprava, dochází k nejpodstatnější změně. Dle ust. § 193 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona posuzuje stavební úřad, zda je záměr v souladu s: „cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území a s požadavky na ochranu kulturně historických, architektonických a urbanistických hodnot v území, nemá-li obec vydán územní plán.“ Perspektivou cílů a úkolů územního plánování bude záměr posuzován pouze tehdy, když obec nebude mít vydán územní plán. V případě obcí s územním plánem tedy již nebude posuzováno, zda je záměr souladný s cíli a úkoly územního plánování, neboť tyto by měly být – dle východiska tohoto ustanovení – naplněny již vydáním územního plánu.

V současné době se spekuluje o tom, zda může stavební úřad požádat o nějaký akt úřad územního plánování, není-li dána výslovná opora v novém stavebním zákoně. Nepochybně je možné uvažovat o aplikaci ust. § 8 odst. 2 správního řádu, neboť ten obsahuje obecnou zásadu spolupráce mezi správními orgány (tj. stavebním úřadem a úřadem územního plánování). Nicméně výsledný akt úřadu územního plánování – ať již bude nazván jako stanovisko, vyjádření či jakkoliv jinak – není pro stavební úřad ani účastníky řízení závazný. Jednalo by se sice o odborný podklad úřadu územního plánování, avšak jediný, kdo je závazně oprávněn vykládat soulad záměru ve smyslu ust. § 193 odst. 1 písm. a) a písm. b) nového stavebního zákona, je stavební úřad. Stavebnímu úřadu navíc po dobu vydávání takového aktu poběží zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a stavební úřad takový akt nemůže vyžadovat např. po stavebníkovi, jelikož ten není povinen jej zajistit.