Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) obecně navazuje ohledně právní úpravy soukromoprávních souhlasů při realizaci stavebního záměru na cizím pozemku na právní úpravu obsaženou v dosavadním stavebním zákoně (zákon č. 183/2006 Sb.).

Regulace v dosavadním stavebním zákoně

Je vhodné připomenout, že dosavadní stavební zákon až do 31. 12. 2017 neupravoval formu souhlasu vlastníka pozemku či stavby, na nichž třetí osoba hodlá realizovat svůj záměr. Novelizací provedenou zákonem č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, bylo do dosavadního stavebního zákona doplněno ustanovení § 184a.

Souhlas podle ustanovení § 184a dosavadního stavebního zákona byl vyžadován při kumulativním naplnění následujících podmínek:

1) žadatel není vlastníkem pozemku nebo stavby (ustanovení § 184a odst. 1 věta první dosavadního stavebního zákona);

2) žadatel není oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný záměr uskutečnit (ustanovení § 184a odst. 1 věta první dosavadního stavebního zákona);

3) nejde o případ, kdy je pro požadovaný záměr stanoven účel vyvlastnění zákonem (ustanovení § 184a odst. 3 dosavadního stavebního zákona).

Forma takového souhlasu pak byla stanovena v ustanovení § 184a odst. 2 dosavadního stavebního zákona následovně: „Souhlas s navrhovaným stavebním záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace, nebo projektové dokumentace.“

Stavební úřad se měl zabývat pouze tím, zda byl předložen souhlas ve formě dle ustanovení § 184a odst. 2 dosavadního stavebního zákona. Stavební úřad přitom nezajímalo, zda tento souhlas byl vyhotoven na základě uzavřené nájemní smlouvy, nebo z jiného právního titulu. Stavební úřad pouze zkontroloval, zda je splněna forma stanovená dosavadním stavebním zákonem.

Regulace v novém stavebním zákoně

Právní úprava v novém stavebním zákoně, konkrétně ustanovení § 187, navazuje na dosavadní právní úpravu, přičemž ji mírně modifikuje. Podmínky, za nichž je třeba předložit v rámci řízení o povolení záměru souhlas podle ustanovení § 187 odst. 2 nového stavebního zákona, se v zásadě nezměnily.

Nicméně je vhodné upozornit hned úvodem, že stavebník předkládá souhlas vlastníka pozemku či stavby, který je zapsán v katastru nemovitostí ke dni podání žádosti. Ustanovení § 184a dosavadního stavebního zákona takto nestanovilo, tudíž stavební úřad vyžadoval aktuální souhlas podle změny vlastnictví k pozemku či stavbě, což mohlo prodlužovat a komplikovat řízení v případě změny vlastnictví v průběhu řízení. Nový stavební zákon tedy jako rozhodný souhlas považuje souhlas vlastníka ke dni podání žádosti ze strany stavebníka.

Současně ustanovení § 187 odst. 2, věty třetí a čtvrtá, nového stavebního zákona výslovně stanoví, že souhlas vlastníka nelze vzít zpět po podání žádosti o povolení záměru. Tzn. nový stavební zákon zakazuje zpětvzetí souhlasu vlastníkovi pozemku či stavby poté, co byla již podána žádost o povolení záměru. Zároveň ovšem nový stavební zákon stanoví, že dojde-li k podstatné změně záměru, lze záměr povolit, jen doloží-li stavebník souhlas vlastníka pozemku nebo stavby s upraveným záměrem. Dojde-li tedy po podání k podstatné změně záměru, bude stavební úřad nucen vyžadovat nový souhlas vlastníka pozemku či stavby. Nový stavební zákon však nestanoví, co je podstatnou změnou záměru. Bude tedy vždy na individuálním posouzení stavebního úřadu, zda se bude jednat o podstatnou změnu záměru, tedy bude vyžadován nový souhlas s upraveným záměrem.

Ve vztahu k formě tohoto souhlasu je nový stavební zákon konkrétnější a košatější, neboť ustanovení § 187 odst. 3 nového stavebního zákona stanoví:

„Souhlas musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace a musí obsahovat identifikační údaje a podpis vlastníka pozemku nebo stavby, na nichž má být záměr povolen, nebo oprávněného k realizaci záměru z práva stavby nebo ze služebnosti. Identifikačními údaji jsou u

a) fyzické osoby jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu, a nemá-li ji, adresa bydliště,

b) právnické osoby název, sídlo a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno.“

Nový stavební zákon tedy jednoznačně specifikuje formu, v jaké je třeba souhlas vlastníka nebo stavby v rámci řízení o povolení záměru předložit. Alternativní forma - třeba i ve formě notářského zápisu, což je veřejná listina - není připuštěna. Ve vedeném řízení tedy nedošlo ze strany stavebníka k předložení souhlasu požadovaného novým stavebním zákonem, a tudíž bude nutné jej vyzvat k odstranění vad žádosti (předložení souhlasu ve formě dle ustanovení § 187 odst. 3 nového stavebního zákona).

Dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) neobsahuje definici rodinného domu. Definice rodinného domu je obsažena v ustanovení § 2 písm. a) bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Dle této právní úpravy je rodinný dům stavbou pro bydlení, ve které „více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.“

Naproti tomu dle ustanovení § 13 písm. c) nového stavebního zákona (zákona č. 283/2021 Sb.) se rozumí: „rodinným domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy slouží bydlení, a která má nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví, nebo třetí nadzemní podlaží ustoupené od vnějšího líce obvodové stěny budovy orientované k uliční čáře alespoň o 2 metry.“

Nově tedy rodinným domem bude i stavba pro bydlení (za předpokladu splnění dalších kritérií), která bude mít i tři nadzemní podlaží za podmínky, že toto třetí nadzemní podlaží bude ustoupené od vnějšího líce obvodové stěny budovy orientované k uliční čáře alespoň o 2 metry.

Ve vztahu ke stávajícím řízením je situace poměrně jednoduchá. Zde se uplatní obecná přechodná ustanovení, tedy zejména ustanovení § 330 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 334a nového stavebního zákona, dle něhož se řízení a postupy zahájené do 30. 6. 2024 dokončí podle dosavadních právních předpisů. Stávajících řízení – tedy řízení zahájených podle dosavadního stavebního zákona – se změna definice rodinného domu nijak nedotkne.

Podle ustanovení § 185 odst. 2 nového stavebního zákona (zákona č. 283/2021 Sb.), platí: „Stavební úřad vyzve stavebníka k doplnění žádosti a odstranění vad žádosti nejpozději do 10 dnů od zahájení řízení a řízení usnesením přeruší; usnesení se doručuje pouze stavebníkovi a nelze se proti němu odvolat.“

Nový stavební zákon - napříč svojí úpravou - obsahuje řadu lhůt pro stavební úřad za účelem učinění různých kroků (příkladmo vyrozumění o zahájení řízení má být dle ustanovení § 188 odst. 1 nového stavebního zákona učiněno bezodkladně, nejpozději do 7 dnů ode dne zahájení řízení doručením bezvadné žádosti nebo od odstranění vad). Nicméně nový stavební zákon nestanoví žádný následek nedodržení takové lhůty, přičemž nelze ani dovozovat, že by se mělo jednat o lhůtu propadnou.

Důvod je prostý, pro účely toho, aby stavební úřad mohl žádost posoudit (stejně tak dotčené orgány) perspektivou zákonných a podzákonných požadavků dle ustanovení § 193 nového stavebního zákona, popř. dalších požadavků, je nutné, aby měly k dispozici perfektní bezvadnou žádost.

Jedná se tedy o lhůtu pořádkovou, při jejímž nedodržení si může účastník řízení stěžovat na nečinnost stavebního úřadu. Stavební úřad - i když tuto lhůtu nedodrží - nejen může, ale dokonce musí odstranit vady žádosti.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) skutečně stavoví v ustanovení § 255 odst. 4, že řízení o dodatečném povolení stavby je součástí řízení o nařízení odstranění stavby.

Podle ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu platí: „Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.“

Skončí-li řízení o nařízení odstranění stavby, jehož součástí je dodatečné povolení stavby, dodatečným povolením takové stavby, odpadne důvod pro vedení řízení o nařízení odstranění stavby a stavební úřad by jej měl zastavit (v rámci rozhodnutí o dodatečném povolení stavby).

Zpravidla platí, že v případě, kdy je řízení z moci úřední zahajované z důvodu porušení povinnosti zastaveno, neukládá se povinnost nahradit náhradu nákladů řízení paušální částkou. Tuto paušální částku aktuálně stanoví ustanovení § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů. Nový stavební zákon toto výslovně neřeší. Nicméně dojde-li k dodatečnému povolení stavby, odpadne důvod pro vedení řízení o nařízení odstranění stavby. Za těchto okolností by neměl stavební úřad uložit povinnost nahradit náklady řízení o nařízení odstranění stavby, jelikož toto řízení bude zastavováno.

Pro úplnost je vhodné upozornit na to, že podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“), podléhá dodatečné povolení vyššímu správnímu poplatku než povolení standardního záměru. Výši tohoto poplatku upravuje příloha – Sazebník – Část I. – Položka 18 bod 12. zákona o správních poplatcích.