Územní plán podle dosavadního stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.) byl založen na principu, že žádná obec nebyla povinna územní plán mít. Jednalo se o fakultativní územně plánovací dokumentaci.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) na tomto principu nic nemění. Nadále tedy obec, která nemá územní plán, jej nemusí mít ani podle nového stavebního zákona (viz i ustanovení § 81 odst. 1 nového stavebního zákona).

Ustanovení § 322 odst. 2 nového stavebního zákona dokonce připouští, aby zastupitelstvo obce opatřením obecné povahy ukončilo platnost územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územního plánu obce a regulačního plánu, schválených přede dnem 1. ledna 2007, tedy aby ukončilo platnost územního plánu vydaného před dosavadním stavebním zákonem.

Nicméně v případě obce, která nemá územní plán a ani dosud nerozhodla o jeho pořízení, nový stavební zákon ukládá v ustanovení § 325 odst. 1 nového stavebního zákona povinnost úřadu územního plánování, aby pořídil a vydal vymezení zastavěného území podle nového stavebního zákona (viz ustanovení § 117 a násl. nového stavebního zákona), a to do dvou let ode dne nabytí účinnosti nového stavebního zákona. V případě, že by obec postupovala podle ustanovení § 322 odst. 2 nového stavebního zákona, tj. ukončila platnost starého územního plánu vydaného před dosavadním stavebním zákonem, bude podle ustanovení § 325 odst. 4 nového stavebního zákona vymezení zastavěného území dle takové dokumentace posouzeno úřadem územního plánování a případně aktualizováno postupem podle nového stavebního zákona. V případě, že obec již měla vymezeno zastavěné území podle dosavadního stavebního zákona, úřad územního plánování podle ustanovení § 325 odst. 4 nového stavebního zákona vyhodnotí a případně jej aktualizuje podle nového stavebního zákona.

Nadále tedy obec může zůstat bez územního plánu, avšak s tím, že jí bude vymezeno zastavěné území samostatným postupem (viz shora).

Předně je vhodné připomenout, že stávající stavební zákon č. 183/2006 Sb. až do konce roku 2017 byl založen na tom, že soulad záměru s vydanou územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování posuzoval stavební úřad. Novelizací provedenou zákonem č. 225/2017 Sb. bylo zavedeno závazné stanovisko úřadu územního plánování dle ust. § 96b stavebního zákona č. 183/2006 Sb., které bylo pro většinu povolovaných záměrů vyžadováno. Obsahem závazného stanoviska bylo posouzení mj. i perspektivou politiky územního rozvoje.

Nový stavební zákon se „vrací“ k regulaci do 31. 12. 2017 s jistou modifikací. Dle ust. § 193 odst. 1 písm. a) nového stavebního zákona stavební úřad posuzuje, zda je záměr – stavební či nestavební – v souladu s územně plánovací dokumentací, územními opatřeními a vymezením zastavěného území. Nový stavební zákon tedy již nevyžaduje, aby byl zkoumán soulad záměru s politikou územního rozvoje, což mj. reaguje i na stávající praxi, kdy v řadě případů posouzení souladu s politikou územního rozvoje je velmi lakonické a stručné, bez bližšího odůvodnění, to vše navíc za situace, kdy politika územního rozvoje objektivně žádné požadavky na drtivou většinu povolovaných záměrů neobsahuje. V případě územně plánovací dokumentace bude tedy stavební úřad zkoumat soulad s územním rozvojovým plánem (či dílčím územním rozvojovým plánem), zásadami územního rozvoje kraje, územním plánem a regulačním plánem, byly-li vydány.

Kromě tohoto bude nutné zkoumat, zda je záměr souladný s územními opatřeními, jimiž jsou dle ust. § 61 písm. e) nového stavebního zákona územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území. Konečně pak se stavební úřad bude zabývat tím, zda je stavební záměr souladný s vymezením zastavěného území, které je buď součástí územního plánu příslušné obce, nebo je vydáno samostatně, neboť v případě, že obec nemá vydán územní plán, pak je pořizovatel povinen zajistit samostatné vymezení zastavěného území (srov. § 117 nového stavebního zákona).

Ve vztahu k posuzování záměrů s cíli a úkoly územního plánování tak, jak předpokládala i dnešní právní úprava v ust. § 96b stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a předchozí právní úprava, dochází k nejpodstatnější změně. Dle ust. § 193 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona posuzuje stavební úřad, zda je záměr v souladu s: „cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území a s požadavky na ochranu kulturně historických, architektonických a urbanistických hodnot v území, nemá-li obec vydán územní plán.“ Perspektivou cílů a úkolů územního plánování bude záměr posuzován pouze tehdy, když obec nebude mít vydán územní plán. V případě obcí s územním plánem tedy již nebude posuzováno, zda je záměr souladný s cíli a úkoly územního plánování, neboť tyto by měly být – dle východiska tohoto ustanovení – naplněny již vydáním územního plánu.

V současné době se spekuluje o tom, zda může stavební úřad požádat o nějaký akt úřad územního plánování, není-li dána výslovná opora v novém stavebním zákoně. Nepochybně je možné uvažovat o aplikaci ust. § 8 odst. 2 správního řádu, neboť ten obsahuje obecnou zásadu spolupráce mezi správními orgány (tj. stavebním úřadem a úřadem územního plánování). Nicméně výsledný akt úřadu územního plánování – ať již bude nazván jako stanovisko, vyjádření či jakkoliv jinak – není pro stavební úřad ani účastníky řízení závazný. Jednalo by se sice o odborný podklad úřadu územního plánování, avšak jediný, kdo je závazně oprávněn vykládat soulad záměru ve smyslu ust. § 193 odst. 1 písm. a) a písm. b) nového stavebního zákona, je stavební úřad. Stavebnímu úřadu navíc po dobu vydávání takového aktu poběží zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a stavební úřad takový akt nemůže vyžadovat např. po stavebníkovi, jelikož ten není povinen jej zajistit.