Dotaz směřuje k přechodným ustanovením nového stavebního zákona (zákona č. 283/2021 Sb.). Výchozím ustanovením je v případě stavebního řádu ustanovení § 330.

Dle ustanovení § 330 odst. 1 nového stavebního zákona platí: „Řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.“ Toto ustanovení je pak nutné interpretovat v souladu s přechodným ustanovením dle ustanovení § 334a nového stavebního zákona, které upravovalo přechodné období aplikovatelnosti nového stavebního zákona.

Každopádně, je-li řízení vedeno podle dosavadního stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.), pak je nutné i ve vztahu k dotčeným orgánům aplikovat ustanovení § 330 odst. 1 nového stavebního zákona. Závazné stanovisko orgánu územního plánování bylo vydáváno za podmínek dle ustanovení § 96b dosavadního stavebního zákona.

V případě orgánů územního plánování pak tento obecný princip potvrdila novelizace nového stavebního zákona provedená zákonem č. 465/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Do ustanovení § 330 odst. 9 byla vložena nová věta: „V řízeních o opravných prostředcích, jakož i při dalších postupech souvisejících s přezkumem správnosti a zákonnosti nebo změnou závazného stanoviska orgánu územního plánování podle § 96b zákona č. 183/2006 Sb. se postupuje podle dosavadních právních předpisů.“

Orgán územního plánování v řízeních, která jsou vedena podle dosavadního stavebního zákona, je povinen vydat závazné stanovisko ve smyslu ustanovení § 96b dosavadního stavebního zákona s tím, že s takovým závazným stanoviskem bude i v odvolacím řízení či v přezkumném řízení nakládáno podle dosavadní právní úpravy obsažené v dosavadním stavebním zákoně.

Předně je vhodné připomenout, že stávající stavební zákon č. 183/2006 Sb. až do konce roku 2017 byl založen na tom, že soulad záměru s vydanou územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování posuzoval stavební úřad. Novelizací provedenou zákonem č. 225/2017 Sb. bylo zavedeno závazné stanovisko úřadu územního plánování dle ust. § 96b stavebního zákona č. 183/2006 Sb., které bylo pro většinu povolovaných záměrů vyžadováno. Obsahem závazného stanoviska bylo posouzení mj. i perspektivou politiky územního rozvoje.

Nový stavební zákon se „vrací“ k regulaci do 31. 12. 2017 s jistou modifikací. Dle ust. § 193 odst. 1 písm. a) nového stavebního zákona stavební úřad posuzuje, zda je záměr – stavební či nestavební – v souladu s územně plánovací dokumentací, územními opatřeními a vymezením zastavěného území. Nový stavební zákon tedy již nevyžaduje, aby byl zkoumán soulad záměru s politikou územního rozvoje, což mj. reaguje i na stávající praxi, kdy v řadě případů posouzení souladu s politikou územního rozvoje je velmi lakonické a stručné, bez bližšího odůvodnění, to vše navíc za situace, kdy politika územního rozvoje objektivně žádné požadavky na drtivou většinu povolovaných záměrů neobsahuje. V případě územně plánovací dokumentace bude tedy stavební úřad zkoumat soulad s územním rozvojovým plánem (či dílčím územním rozvojovým plánem), zásadami územního rozvoje kraje, územním plánem a regulačním plánem, byly-li vydány.

Kromě tohoto bude nutné zkoumat, zda je záměr souladný s územními opatřeními, jimiž jsou dle ust. § 61 písm. e) nového stavebního zákona územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území. Konečně pak se stavební úřad bude zabývat tím, zda je stavební záměr souladný s vymezením zastavěného území, které je buď součástí územního plánu příslušné obce, nebo je vydáno samostatně, neboť v případě, že obec nemá vydán územní plán, pak je pořizovatel povinen zajistit samostatné vymezení zastavěného území (srov. § 117 nového stavebního zákona).

Ve vztahu k posuzování záměrů s cíli a úkoly územního plánování tak, jak předpokládala i dnešní právní úprava v ust. § 96b stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a předchozí právní úprava, dochází k nejpodstatnější změně. Dle ust. § 193 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona posuzuje stavební úřad, zda je záměr v souladu s: „cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území a s požadavky na ochranu kulturně historických, architektonických a urbanistických hodnot v území, nemá-li obec vydán územní plán.“ Perspektivou cílů a úkolů územního plánování bude záměr posuzován pouze tehdy, když obec nebude mít vydán územní plán. V případě obcí s územním plánem tedy již nebude posuzováno, zda je záměr souladný s cíli a úkoly územního plánování, neboť tyto by měly být – dle východiska tohoto ustanovení – naplněny již vydáním územního plánu.

V současné době se spekuluje o tom, zda může stavební úřad požádat o nějaký akt úřad územního plánování, není-li dána výslovná opora v novém stavebním zákoně. Nepochybně je možné uvažovat o aplikaci ust. § 8 odst. 2 správního řádu, neboť ten obsahuje obecnou zásadu spolupráce mezi správními orgány (tj. stavebním úřadem a úřadem územního plánování). Nicméně výsledný akt úřadu územního plánování – ať již bude nazván jako stanovisko, vyjádření či jakkoliv jinak – není pro stavební úřad ani účastníky řízení závazný. Jednalo by se sice o odborný podklad úřadu územního plánování, avšak jediný, kdo je závazně oprávněn vykládat soulad záměru ve smyslu ust. § 193 odst. 1 písm. a) a písm. b) nového stavebního zákona, je stavební úřad. Stavebnímu úřadu navíc po dobu vydávání takového aktu poběží zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a stavební úřad takový akt nemůže vyžadovat např. po stavebníkovi, jelikož ten není povinen jej zajistit.

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), v ust. § 334a nového stavebního zákona upravuje tzv. přechodné období. Přechodné období pro účely oblasti územního plánování a pro účely záměrů ve smyslu nového stavebního zákona je stanoveno od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024.

Odlišný režim je upraven pro vyhrazené stavby ve smyslu přílohy č. 3 nového stavebního zákona, stavby s nimi související a stavby s nimi tvořící soubor staveb, kde se postupuje již podle nového stavebního zákona od 1. 1. 2024 s tím, že se nepoužijí ustanovení nového stavebního zákona, která regulují zjednodušeně řečeno digitalizaci (tj. ust. § 172, ust. 173, ust. § 185 odst. 3 písm. c) a část sedmá nového stavebního zákona).

Nebude-li se tedy jednat o žádost související s vyhrazenou stavbou ve smyslu přílohy č. 3 nového stavebního zákona, pak se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Bude-li tedy podána žádost např. o územní řízení, stavební povolení, společné územní a stavební řízení atd., pak se bude postupovat podle dosavadních právních předpisů, tj. zejména zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů do 31. 12. 2023 (dále jen „starý stavební zákon“), a jeho prováděcích právních předpisů. Takto se bude postupovat i po 1. 7. 2024, tedy bude se dokončovat podle dosavadní právní úpravy. Jedinou výjimku tvoří ustanovení nového stavebního zákona, která podle ust. § 335 písm. a), písm. b) a písm. c) nového stavebního zákona nabyla účinnosti do 31. 12. 2023.

Bude-li podána vadná žádost, bude stavební úřad postupovat dle jemu dobře známému procesnímu režimu jako dnes, tj. nebude-li připojena vůbec žádná dokumentace, nebo nebude-li zpracována projektantem, pak se taková žádost nebude projednávat a usnesením dojde k zastavení řízení (viz např. ust. § 86 odst. 4, § 94l odst. 5, § 110 odst. 4 starého stavebního zákona). Nebude-li se jednat o takovou závažnou vadu, pak stavební úřad je povinen dle příslušných ustanovení starého stavebního zákona vyzvat žadatele (stavebníka) k odstranění vad jeho žádosti a přerušit řízení.

Je vhodné zdůraznit, že procesní režim se týká též dotčených orgánů, a tedy bude-li např. nutné zajistit závazné stanovisko úřadu územního plánování ve smyslu ust. § 96b starého stavebního zákona, i po 1. 7. 2024 bude tedy dotčený orgán povinen takové závazné stanovisko vydat a bude přezkoumáváno podle dosavadní právní úpravy (viz příslušná ustanovení starého stavebního zákona).

Lze tedy uzavřít, že nejedná-li se o vyhrazenou stavbu (či stavbu související či tvořící s ní soubor staveb), žádosti podané do 30. 6. 2024 včetně budou vyřizovány podle dosavadní právní úpravy, tj. starého stavebního zákona. 

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), byl přede dnem své účinnosti již třikrát novelizován, a to:

• zákonem č. 195/2022 Sb., kterým do něj bylo mimo jiné včleněno nové ustanovení § 334a, které právě podstatným způsobem mění a modifikuje účinnost a aplikovatelnost nového stavebního zákona;
• zákonem č. 152/2023 Sb., kterým byla modifikována účinnost nového stavebního zákona z původní účinnosti 1. 7. 2023 na 1. 1. 2024;
• zákonem č. 465/2023 Sb., kterým byla změněna některá ustanovení nového stavebního zákona v souvislosti se změnou tzv. liniového zákona, tj. zákona č. 416/2009 Sb.

Nový stavební zákon tedy nabývá účinnosti jako celek dne 1. 1. 2024, což výslovně vyplývá z ust. § 335 nového stavebního zákona. Nový stavební zákon měl totiž tzv. dělenou účinnost, přičemž některá ustanovení nabyla účinnosti již dříve, a to již ke dni 30. 7. 2021, 1. 1. 2022 a 1. 1. 2023.

Nicméně takto by odpověď byla nepřesná, neboť by nereflektovala tzv. přechodné období vytvořené ust. § 334a nového stavebního zákona. Přechodným obdobím se rozumí v oblasti územního plánování a záměrů ve smyslu nového stavebního zákona (tj. záměrů stavebních i nestavebních) období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024. V ust. § 334a odst. 2 a odst. 3 nového stavebního zákona jsou tedy stanoveny principy aplikovatelnosti nového stavebního zákona v přechodném období.

Ve vztahu k územnímu plánování je situace jednodušší, neboť se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů do 31. 12. 2023 (dále jen „starý stavební zákon“) a podle těch ustanovení nového stavebního zákona, které již nabyly účinnosti před 1. 1. 2024. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je územní řízení týkající se vyhrazené stavby ve smyslu přílohy č. 3 nového stavebního zákona a staveb s ní souvisejících, neboť v přechodném období již nelze zahájit územní řízení o takové vyhrazené stavbě. Ostatních staveb se však tento závěr netýká a v přechodném období lze u těchto staveb (tedy všech ostatních vyjma stavbě vyhrazených), podat žádost o vydání územního rozhodnutí.

Ve vztahu k povolování záměrů podle nového stavebního zákona, ať již jde o záměry stavební či nestavební, platí, že se v přechodném období postupuje podle starého stavebního zákona s výjimkou vyhrazených staveb ve smyslu přílohy č. 3 nového stavebního zákona, staveb s nimi souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb. V případě vyhrazených staveb ve smyslu přílohy č. 3 nového stavebního zákona, staveb s nimi souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb se totiž od 1. 1. 2024 postupuje podle nového stavebního zákona s tím, že se nepoužijí ustanovení nového stavebního zákona, která regulují zjednodušeně řečeno digitalizaci (tj. ust. § 172, ust. 173, ust. § 185 odst. 3 písm. c) a část sedmá nového stavebního zákona). Pro vyhrazené stavby povolované v přechodném období se bude zároveň stále vydávat závazné stanovisko úřadu územního plánování podle § 96b starého stavebního zákona, neboť na vydávání tohoto závazného stanoviska se ustanovení § 334a odst. 2 nového stavebního zákona nevztahuje.

Lze tedy uzavřít, že nejedná-li se o vyhrazené stavby ve smyslu přílohy č. 3 nového stavebního zákona, stavby s nimi související a stavby tvořící s nimi soubor staveb, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, tj. podle starého stavebního zákona, jeho prováděcích předpisů a dalších právních předpisů, vše ve znění ke dni 31.12.2023. Jedinou výjimku tvoří ustanovení, která podle ust. § 335 písm. a), písm. b) a písm. c) nabyla účinnosti do 31. 12. 2023.

Předběžná informace je upravena v ustanovení § 174 nového stavebního zákona (zákona č. 283/2021 Sb.). Předběžnou informaci vydává buď stavební úřad, nebo dotčený orgán.

Dle ustanovení § 174 odst. 1 nového stavebního zákona stavební úřad vydá předběžnou informaci:

a) o podmínkách využívání území a změn jeho využití, zejména na základě územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace,

b) o nezbytnosti povolení záměru a jeho kolaudace,

c) o tom, podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí o povolení záměru a za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět,

d) o dotčených orgánech ve vztahu k záměru.

Nový stavební zákon nově upravuje, že předběžnou informaci může vydat i dotčený orgán, a to dle ustanovení § 174 odst. 2 nového stavebního zákona:

a) o nezbytnosti vyjádření nebo závazného stanoviska dotčeného orgánu,

b) o tom, podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání vyjádření nebo závazného stanoviska a za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Předběžnou informaci poskytuje stavební úřad či dotčený orgán na základě podkladů, které mu předkládá pouze žadatel, tedy pokud mu žadatel jakoukoliv informaci nedodá nebo neposkytne, stává se předběžná informace neplatnou, třeba i od počátku, jak upravuje ustanovení § 139 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Proto je nutné i při vydávání předběžné informace jednoznačně upozornit žadatele, že předběžná informace je vydávána na základě pouze jím poskytnutých údajů a stavební úřad nemůže nikdy předjímat výsledek např. povolení záměru, který byl předmětem předběžné informace.