Poplatky od roku 2022

Novinkou je, že jsou všechny poplatky obsaženy v jediném zákoně, a to zákoně o místních poplatcích. Obce mají na výběr ze dvou poplatků, u druhého z nich je pak ještě zapotřebí zvolit jeden z tří základů. Jedná se o:

• místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství,
• místní poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, přičemž si obce musejí vybrat některý ze základů:
  • kapacita soustřeďovacích prostředků,
  • hmotnost vyprodukovaného odpadu,
  • objem vyprodukovaného odpadu.

I podle nové právní úpravy platí, že si obce musejí vybrat pouze jednu variantu zpoplatnění, jednotlivé poplatky ani základy nelze kombinovat.

Poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

Poplatek za obecní systém odpadového hospodářství je kromě pojmenování v zásadě stejný jako místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Poplatníkem je nadále fyzická osoba přihlášená v obci (nejčastěji osoba přihlášená k trvalému pobytu), nebo vlastník nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba a která je umístěna na území obce. Ve vymezení poplatníků nová právní úprava zahrnuje mezi poplatníky i právnické osoby, které jsou vlastníky nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve kterých není přihlášena žádná fyzická osoba. Doposud totiž byla poplatníkem kromě občanů jen fyzická osoba vlastnící takovou nemovitost, nikoliv pak osoba právnická.

V rámci nové právní úpravy se doplňují i některé zákonné důvody osvobození od poplatkové povinnosti například na poplatníky, kteří jsou poplatníky poplatku za odkládání komunálního odpadu (druhého z možných poplatků) v jiné obci a mají v této jiné obci bydliště. Bydlištěm je pak třeba rozumět faktický stav. Obcím zůstává možnost osvobodit jiné poplatníky nebo jim alespoň výši poplatku snížit tzv. úlevou.

Výše poplatku také prošla několika úpravami, nově již není třeba rozlišovat dvě složky (paušální a dle skutečných nákladů), ale postačí stanovit poplatek v jakékoliv výši, která nepřevýší 1 200 Kč. Úprava tohoto poplatku ve srovnání s poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů tak doznala určitého zjednodušení jak pro poplatníky, tak pro samotné správce poplatku. Jednoduchost zavedení a správy poplatku však s sebou přináší efekt nespravedlnosti, kdy každý poplatník hradí stejnou výši poplatku bez ohledu na skutečně vyprodukovaný odpad.

Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci

Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je druhou ze zákonem nabízených variant, jak obce mohou zpoplatnit odkládání odpadů poplatníky na svém území. Opět podotýkáme, že na výběr je pouze jeden z nich, oba režimy nelze kombinovat. I tento poplatek nachází částečnou inspiraci ve zrušené právní úpravě – konkrétně pak v úpravě poplatku za komunální odpad v rámci zrušeného zákona o odpadech. Subjektem poplatku, tedy poplatníkem, je nadále fyzická osoba, která má v nemovité věci bydliště (rozhodující je faktický stav, nikoliv trvalý pobyt), anebo vlastník nemovité věci, ve které nemá bydliště žádná fyzická osoba. Předmětem poplatku je pak odkládání směsného komunálního odpadu z jednotlivé nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci. Plátcem je pak vlastník nemovité věci, anebo společenství vlastníků jednotek, pokud pro dům vzniklo. Plátce vybírá poplatek od poplatníků a hradí jej správci poplatku.

Tento režim může vycházet z tzv. PAYT systému (plať, kolik odpadu vyprodukuješ). Pokud si obec zvolí tento poplatek, je potřeba zároveň ještě určit, co bude základem tohoto poplatku. Zákon totiž dává na výběr jednu ze tří variant:

• hmotnost odpadu odloženého z nemovité věci,
• objem odpadu odloženého z nemovité věci, nebo
• kapacita soustřeďovacích prostředků pro nemovitou věc.

Ani tyto varianty nelze kombinovat, základem tedy může být pouze jediná varianta. Zjednodušeně řečeno lze poplatek vybírat buď na základě toho, kolik reálně poplatník odpadu vyprodukuje (výběr mezi objemem či hmotností je pak spíše na možnostech svozové společnosti), anebo na základě toho, jak velkou kapacitu nádob si objedná (i v závislosti na počet svozů). První dvě z variant v sobě nepochybně obsahují významný motivační prvek k produkci co nejméně směsného komunálního odpadu (kdo vyprodukuje méně odpadu, bude platit méně, a naopak), avšak nezbytným předpokladem pro jejich uplatnění je součinnost svozové společnosti, která bude evidovat hmotnost či objem vyváženého odpadu u každé jednotlivé nemovitosti.

Zákon opět dává poměrně širokou míru uvážení co do určení výše poplatku zahrnout, když stanovuje pouze maximální sazbu poplatku, která činí 6 Kč za kg, pokud je základem hmotnost odpadu, anebo 1 Kč za litr, pokud je základem objem odpadu nebo kapacita soustřeďovacích prostředků. Jedná se o sazby maximální, obec samozřejmě může zvolit sazbu podstatně nižší.

Obce u tohoto poplatku mohou zavést i tzv. minimální základ. Co to znamená? Uveďme si následující příklad.

Vycházejme z toho, že obec stanoví základ dílčího poplatku hmotnost odpadu odloženého z nemovité věci a současně stanoví, že sazba poplatku činí 3 Kč za kg odpadu. Pětičlenná rodina za rok vyprodukuje 300 kg odpadu, na jednoho poplatníka tak připadá 60 kg odpadu za poplatkové období (kalendářní rok). Zákon pak hovoří o dílčích obdobích, kterým je kalendářní měsíc – na měsíc tak na každého z těchto pěti poplatníků připadá 5 kg odpadu, dílčí poplatek (poplatek za kalendářní měsíc za jednoho poplatníka) tedy činí 15 Kč. Město je však oprávněno stanovit minimální základ dílčího poplatku až do výše 10 kg, pokud je základem hmotnost odpadu (v případě objemu nebo kapacity soustřeďovacích prostředků může být minimální základ dílčího poplatku stanoven až do výše 60 litrů).

Stanovení minimálního základu dílčího poplatku (dle § 10k odst. 4 zákona o místních poplatcích) má pak ten efekt, že do určitého množství odpadu nezáleží na tom, kolik kdo odpadu vyprodukuje, bude platit vždy stejně (paušální částku) a nad určité množství už funguje motivační prvek – každý platí nad rámec paušálu tolik, kolik odpadu vyprodukuje, resp. o kolik více kapacity soustřeďovacích prostředků si objedná.

Co je minimální základ?

Základní sazba poplatku 3 Kč

Pečlivá rodina

za rok vyprodukuje

300 Kg

odpadu

1 člen vyprodukuje

Poplatek za 1 člena

60 Kg

odpadu / rok

180 Kč

5 Kg

odpadu / měsíc

15 Kč

ALE

Obec

může stanovit
minimální základ

až 10 Kg

Poplatek za 1 člena by nebyl

ALE

180 Kč

360 Kč

15 Kč

30 Kč